Třetí článek

27. listopadu 2016 v 20:51 | Charlotte Chocolate
Dámy a pánové!

Toto je třetí článek v kalendářním roce 2016.

Popravdě, nemám tušení, co s tímhle blogem bude dál. Ani co bude s mým životem. Moje kamarádka mi řekla, že dospělost je vlastně neustálý tváření se, že máte ponětí o tom, co se ve vašem životě děje a přitom - je to tak - nemáte.
No, 18 bylo, necítím se ani moudřejší, ani vyspělejší, ani samostatnější nebo dokonce jako hotový člověk - to ani omylem. Spíš se tak kolem sebe rozhlížím, nenápadně vykukuju, aby si mě někdo náhodou nevšimul a nevrhl se s celým tím velkým cizím světem, protože já doufám, že než se to stane, budu mít alespoň trošičku tušení, o co v tom životě teda go.

Zítra mě čeká pohřeb. V létě svatba. Snad ze mě nebude nový Hugh Grant! Ale do léta zase napíšu. Snad. Nebo se na to prostě vyprdnu, najdu koule se nechat potetovat, protože to fakt moc chci, najdu odvahu smazat tuhle stránku, která mapuje moje dospívání a vytvořím něco novýho - zmapuju toho člověka, kterým jsem teď a kterýmu doposud úplně nerozumím. Občas totiž cítí, dělá, říká a myslí způsobem, který nechápu a nevím, jak tomu mám rozumět.

Lpím na některých věcech, který už jsou dávno pryč. Třeba jako tenhle blog. Ale zároveň jsou nějakým pojítkem s minulostí - s někým, koho jsem ztratila, kým jsem byla a se situacemi, které už jsou za mnou. Na některý bych ráda zapomněla, nejde to. Některý... no, ty se naopak snažím uchovat v hlavě společně s dalšíma a dalšíma... Myšlenky, povinnosti, úkoly, vzorečky, úvahy, to všechno se mísí a třaská v jedný kudrnatý hlavě... Ale lidi tohle dělají, takže to pro mě jest omluvou za udržování týhle blogový outschoolový mrtvoly. O tom, že bych točila vlogy jsem už taky přemýšlela, když... nevím. Blog už dneska pěkně voní retrem. A to mám koneckonců ráda.

Žijte blaze,
žijte spokojeně,
žijte přítomností!

S láskou,
Vaše Charlotte Chocolate
 

Je srpen a já píšu

25. srpna 2016 v 23:10 | Charlotte Chocolate |  Svět kolem Charlotte
Uznávám, že "Je srpen a já píšu" je trochu prapodivný název článku, obzvlášť, když mi dneska přišel email, že jsem se víc jak 3 měsíce na blog nepřihlásila. Ale pokud by tu náhodu ještě zbyl někdo, kdo tudy občas zabrousí - stále si stojím za tím, že nedokážu tenhle blog smazat - můžu to trochu rozvést.

Je srpen, celkem pozdě večer, ale ještě se mi nechce spát. Vlastně jo, chce, ale čekám, až půjde spát máma, protože jí pak do kuchyně na stůl nastražím dárek - má zítra narozeniny. 38. - teda samozřejmě pro všechny 38. (a já pak musím odpočítávat, kolik je to doopravdy). Je srpen, a byl to fakt výživnej měsíc. Už za pár dní mě čeká úplně novej začátek v úplně nový škole, což jsem asi s ohledem na to, jak mě ten předchozí gympl znechutil, měla udělat už dávno. Nicméně jsem trochu překvapená, protože (zatím) necítím příznaky strachu z neznáma, což je věc, která mě normálně často paralyzovala, ale posladní dobou se s tím snažím pracovat.
Ale já jsem já, pořád čokoládová - no, ačkoli to už taky neplatí. Mám intoleranci na mlíko, což znamená, že většinu čokolády moje tělo prostě neakceptuje. Ale i s tím se dá žít. Taky mi poměrně za krátkou dobu bude 18 a mně došlo, že nic není tak slavný, jak si to člověk vysní. Teda, jistě, pořád sním a věřím, že se to postupně vyplní, ALE už tu hranici, těch velkých 18, neberu tak moc jako světobornou věc. Řekla bych, že mi to taky mohlo dojít už dávno.
Budu k sobě schovívavá - však je léto, ještě pořád mám prázdniny a kdoví, co přijde zítra.

Hawk.

Mějte se nádherně!
Charlotte Chocolate

Můj zombík

9. dubna 2016 v 21:14 | Charlotte Chocolate |  Svět kolem Charlotte
Čokoladoví, jste tu vůbec?

Přijde mi neuvěřitelný, že píšu první článek v tomhle roce a po faaakt šílený době. Ne, že bych se sem nevracela ráda. Letos jsem nějak zaspala 4. narozeniny tohohle blogu. Začíná se mi zdát trochu nesmrtelnej - "jako Lenin," jak s oblibou posměšně říká moje máma.

Fakt je ten, že tenhle blog je něco jako můj osobní zombík. Kdo z vás ho má, co? Jde o to, že už dávno neslouží tak, jak by měl a taky ho dost zanedbávám (kdybyste si nevšimli), nicméně ještě nejsem připravená ho sprovodit z blogerskýho světa. Pořád myslím na to, jak mi bylo třináct a prostě jsem se rozhodla, že budu psát. Ne, že by se mě to nedrželo. Spíš jsem s tím blogem rostla, on se mnou... a teď už nějak nevím, jak ho srovnat s tím člověkem, kterým jsem teď.

Ale zatím ho nechám žít. Dokud nebudu připravená začít někde znovu.

Mějte se dobře.

Charlotte
 


Po takový době a pořád se sem vracím

29. listopadu 2015 v 21:41 | Charlotte Chocolate |  Svět kolem Charlotte
Ahoj!

Jsem tady! Píšu!

Samotné mi to přijde fakt divný. Ohmatávám klávesnici a píšu v tomhle podivném okně po, no fakt, že jo - třech měsících!

V létě se stalo několik věcí, které mě přiměly vypadnout od počítače a žít. A pak najednou už se mi nechtělo se sem vracet. Vlastně si už delší dobu hraju s myšlenkou, že nejlepší čokoládové dny už máme za sebou. A nutno dodat, že jste si toho museli všimnout.

Tudíž vám všem přeju krásný adventní čas (já chodím po kavárnách, výstavách, mrznu a chovám se hipstersky), po asi tak 3 letech se zase těším na Vánoce a o čemkoliv dalším vás budu včas informovat!

Mějte se nádherně!

S láskou,
Charlotte Chocolate

Pár vteřin

6. srpna 2015 v 15:33 | Charlotte Chocolate |  Svět kolem Charlotte
Někdy stačí málo, abychom si uvědomili, co v životě je a není důležité. A ještě míň stačí k tomu, aby nám došlo, že materiálno nám v mnoha případech bude úplně k ničemu.

Milí čokoládoví, v těhle úžasných tropech nemám příliš síly na psaní, ale chtěla jsem vám jen říct, abyste se vykašlali na peníze či hmotné statky - ve chvílích, kdy jde o život vám tyhle věci stejně nepomůžou. Soustřeďte se na lásku a buďte tu pro ty, které máte rádi. Občas se stane něco, co vám dokonale předvede, jak jste s vašimi pěnezi bezmocní a jak lehce můžete o ty, na kterých vám nejvíc zaleží, přijít.

Ch

Letní den

26. července 2015 v 19:35 | Charlotte Chocolate |  O Charlotte
V hlavě mi ještě doznívá refrén písničky Read all about it, do práce nejdu, dnes mám volno, je slunečno, sucho a horko k padnutí, ale já se usmívám.

Stojím na střeše, koukám na domy a stromy, koukám na lidi procházející pode mnou, cítím vítr povlávající sem tam mýma loknama, v ruce držím sklenku a tekutina v ní zlatavě září.

Letní předsevzetí, článek první

23. července 2015 v 9:39 | Charlotte Chocolate |  Svět kolem Charlotte
Proč si dávat předsevzetí jen na nový rok? To dělají všichni. A je to tradice, nuda.
Tak jsem si dala své vlastní letní předsevzetí. Takový, který není těžký dodržovat. A vlastně mám v plánu s ním pokračovat i dál, ale léto se zdálo jako ideální čas s tím plně a vědomě začít.
Zní to prostě, i když se dá vyjádřit ve složitých souvětích. Je to věc, kterou si lidé nechávají vytetovat.

Carpe diem.

Užívej dne.

Užívám dne
Užívám noci
Užívám deště
Užívám slunce
Užívám horka
Užívám lidí
Užívám cest
Užívám života
Užívám bytí

A bylo to to nejlepší rozhodnutí, který jsem kdy mohla udělat!

A ničeho, absolutně ničeho nelituju
Každý den naplno
a do úplnýho vyčerpání
jestli takhle chutná život,
pak mám žití ještě raději
než kdy dřív.

Charlotte

Charlottino blogování

19. července 2015 v 14:28 | Charlotte Chocolate |  Svět kolem Charlotte
Milí čokoládoví,

mám prázdniny a s tím i spoustu času na přemejšlení. A s tím přemejšlením mi nějak dochází spousta věcí. A ty věci se mi ani trošku nelíbí. JENŽE, má to samozřemě několik háčků. My lidi jsme vlastně posedlí tím, že všechno kolem nás má háčky. Když je to totiž bezháčkový, zdá se nám to... divný. Nemá to háček = něco je špatně!
A vsadím se, že mimozemšťani tuhle naší vlastnost nechápou a smějou se nám, až se jim třepotají zelený tykadýlka.

Trochu vzduchu

15. července 2015 v 16:58 | Charlotte Chocolate |  Svět kolem Charlotte
Milí čokoládoví,

během konce školního roku se mým životem prohnalo doslova tornádo. No, dobře, možná ne úplně doslova, ale přinejmenším metaforicky. Zkrátka, spousta věcí se sesypala jako domeček z karet a můj svět byl najednou vzhůru, úplně vzhůru nohama.
A musím říct, že i když to bylo strašidelný a nemálo náročný, svým způsobem jsem si to užila.
Bylo to jako znamení nějaké výšší moci, která už se na mě prostě nemohla koukat, a tak mi to dala velmi tvrdě pocítit.

Ve chvílích, kdy není nic jistý a zároveň máte pocit, že jedete permanentně na adrenalinu, v těhle chvílích nemáte šanci plánovat ani přemýšlet o zítřku. Tak nějak se poperete s přicházející hodinou, uděláte rozhodnutí, která ovlivní váš den, ale něco víc? Ha, ani omylem. Snažíte se udržet otěže vlastního života, v TEN OKAMŽIK. A co budete dělat zítra? Nemáte ponětí. Co vlastně přijde zítra?

A tak jsem si dala nové předsevzetí. Takovou mantru. Něco, čeho se všichni snaží dosáhnout, mluví o tom, píší o tom a nechávají si to vytetovat.
Prostě žít.
V ten den. V tu hodinu. V ten okamžik.
Snažím se maximálně cítit, maximálně dávat a maximálně čerpat.

Nikdy jsem se neměla líp.
Jo, teď to bude znít jako klišé. Takové ty sestříhané záběry z amerických romantických komedií, samý úsměvy a šťastná hudba, lehký vánek, nadýchané oblečení..všechno hollywoodsky perfektní.
A já si připadám jako v jednom z těch filmů. Je to jako kdybych se pozorovala očima kameramana. Natáčím svýma očima svůj vlastní, trochu šílený film, který je plný smíchu a štěstí, trapných puberťáckých chvilek s hudbou, která je ne vždycky tak padnoucí jako ta ve filmech, ale tak nějak zapadá do celé té obří nesourodý skládačky toho, co jsem kolem sebe vytvořila v posledních dvou měsících...

... a nejlepší na tom je, že netuším, co scénář toho mého filmu říká o zítřku, tudíž se prostě jen jako malé dítě na Ježíška těším, co nový den přinese mně!


Königstein-Pirna-Míšeň-Moritzburg

13. července 2015 v 22:27 | Charlotte Chocolate |  Cestovní deník slečny Lottie
Ano, během všech těch šíleností v Praze jsem stihla i cestovat...

Druhé školní pololetí utíkalo rychle a najednou tu byl červen a s ním tolik očekávaný výlet po sousedním Sasku!

Je to tady!

19. června 2015 v 15:37 | Charlotte Chocolate |  Svět kolem Charlotte
Moji milí čokoládoví,

sedím doma a...pane jo! Konec! Nejšílenější, nebláznivější, nejděsivější a nejskvělejší školní rok za mnou!

Společně s tolikrát zmíněnýma FCE zkouškama a spoustou, spoustou dalších věcí... ach! Ten báječnej pocit svobody a volnosti... ten pocit, že nemusím ráno vstávat, večer jít spát...

Chtěla jsem vám tímhle článkem poděkovat za schovívavost a trpělivost, protože... jsem slibovala, jak budu psát a poslední dva měsíce jsou tak šílený, že si sotva uvědomuju, co se kolem mě děje, natož abych o tom dokázala psát... Nicméně přichází léto a.. s ním plno hvězd, dobrodružství a nových příběhů!

Děkuju vám všem, co sem pořád chodíte, čekáte a věříte, že jednou zase něco vyjde... pokusím se vás nezklamat!

FCE za 3 týdny, aneb panika na druhou

24. května 2015 v 18:02 | Charlotte Chocolate |  Svět kolem Charlotte
Že ty FCE zkoušky nakonec nebudou takková sranda mi došlo asi ve chvíli, kdy mi ve čtvrtek přistál v emailové schránce oficiální mail s pozvánkou na zkoušku.

Nejprve mě polilo horko, potom chlad, pak jsem si dala čokoládu a nakonec to otevřela.

Pozvánka, pokyny. Všechno hezky rozvrhnuté, vysvětlené. A můj mozek mi tak nějak mimochodem oznámil "je to za 3 týdny."
Tři týdny. TŘI TÝDNY.

Panikařím? Panikařím. Šíleně, protože se musím soustředit na tolik dalších věcí a vím, že se ještě potřebuju učit. ALE, pokud si tohleto přečtete, prostě mi držte 13. června palce, prosím. Určitě se to bude hodit.

Napíšu vám pak nějaké super-zajímavé storky, ale teď buďte trpěliví (haha, jako poslední rok a půl..). Slibuju, že se polepším. Jakmile to bude za mnou.

Pac a pusu,

Charlotte

Píšu

17. května 2015 v 19:29 | Charlotte Chocolate |  Svět kolem Charlotte
Milí čokoládoví,

už jsem sama skoro věřila, že konečně prolomím to svoje úspěšně neplodné psaní. A ono nic, co?

Charlotte se nějak dostala do patálií, kterým sama nerozumí, natož aby věděla, jak si s nima poradit. Teda, najít řešení problému, který se objevil, aniž byste ho očekávali - vypadalo to asi jako blesk v poledne na blankytné letní obloze- je minimálně prekérní. Nutno dodat, že problémy většinou člověk neočekává a možná o tom to je - mít v plánu "nemít problém" asi není nejlepší nápad, protože potom to dopadá přesně tak, jak to dopadá. Chaoticky. Bláznivě.

Bezvadně. Z předchozích článků o tom, vám patrně vyplynulo, že jsem poměrně suchej člověk s diářem v ruce. Poslední týden jsem se tak zastavila, koukla se do zrcadla a říkám si: "Kam jsem se to dostala?"
A to je vlastně velmi podstatná otázka. Kdo se to ze mě za poslední rok stal? A kde je ta Charlotte? Moje plány, podobně jako můj diář, zůstaly zamčený v bezpečnostní schránce - to je jediný způsob, jak je ochránit, když kolem vás prochází (jak se vlastně pohybuje?) tornádo. Osobní tornádo pocitů, vztahů, lidí a emocí.

Ne, nenudím se. Posledních 14 dní žiju víc, než za poslední rok a půl. A je to úžasný. Je to perfektní. Je to jako horská dráha dolů, když jste celou dobu jeli po rovině. Nemám plán, protože nemám tušení, jak tohle dopadne. Je mi skvěle, ať už to dopadne jakkoli.
A mám vás ráda. Něco mi říká, že zážitky poslední doby dodají tomu umrtvenému psavci ve mně nějakou šťávu...

Takže se mějte a smějte a neplánujte. Užijete si víc.

Pac a pusu,

Charlotte

Zase se mi nechce jít spát

28. dubna 2015 v 21:48 | Charlotte Chocolate |  Svět kolem Charlotte
Sedím doma a všímám si, jak společnost kolem mě pomalu odpadla. Teď už tu u prázdného hrnku od granka s hafanem sedím akorát já a ačkoliv dobře vím, že ráno budu tvrdě litovat, ani za boha se nemůžu dokopat do postele. Nechci spát, ještě ne.

"Měla bych hubnout do plavek."

24. dubna 2015 v 20:05 | Charlotte Chocolate |  Téma týdne
Alespoň to je věta, kterou slýchám od prvních teplých dnů na každém rohu. Popravdě, tohle mě nikdy dřív moc netrápilo. Buď jsem byla tlustá od zimy do léta, prostě pořád a beze změny, nebo jsem zhubla, a pak to nebyl problém v zimě, ani na jaře. Ano, všimla jsem si, že dělat si zeleninový salát v prosinci mě vyjde průměrně o 100,-Kč víc, než někdy v červnu, ale hubnout do plavek? Když na zahradě můžu být vyvalená, aniž by mě někdo sedoval a k moři se podívám maximálně na týden, kde se to hemží ještě lépe krmenýma turistama?
Ne, díky.
Lednice se stává postrachem, protože... blíží se přeci sezóna plavek. Přehlídka stylů, vzorů a vypracovaných bříšek, stehen a bronzu. Časopisy přetékají radami, jak do léta získat tu vysněnou postavu, protože o tom, jak vypadáte v létě, o tom to přeci celé je!

A protože na tohle kašlu, stále se k ní vracím. Ať mám dobrou náladu, ať mám splín, nebo se chci přesvědčit, že neumřu hlady - má báječná přítelkyně lednice, s tím vždy příjemným světýlkem, který mě jemně vábí, ať si něco odnesu... Ne, kašlu na plavky, nemůžu přeci nechat tu lednici dlouho zhasnutou!

Charlotte :)

Volný den!

16. dubna 2015 v 22:01 | Charlotte Chocolate |  Svět kolem Charlotte
Je tu čtvrteční večer a s ním končí i studentské volno... Nechce se mi ještě jít spát, protože pak bych přiznala, že zítra už mě čeká jen další pátek, kdy budu zavřená v ústavu, poslouchat profesory a tvářit se pilně, a proto jsem se rozhodla vám napsat o tom, co jsem dneska dělala. A jak báječně jsem se měla.

Na volných ránech je nejlepší to, že si můžete udělat dobrou kávu, vzít si k snídani knížku a snídat třeba hodinu. Zbožňuju to. Latté, nějaká bichle a vycházející slunce - je to jedna z věcí, která mi během toho tradičního uspěchanýho rána fakticky chybí.
Dneska jsem se dokonce odhodlala i poklidit a vybalit si letní hadříky, protože... když jaro, tak teda jaro. Nádherná procházka podél vody se slunce v zádech, vůně květin a obrůstající stromky... svět se tak rozzářil a zkrásněl. Chvíli mi bylo prostě dobře - jako kdyby všechny ty mezilidský hnusy a strkanice, ty svazující pocity a a egoistický manýry zůstaly někde daleko, daleko v jiným světě.

Dobře, chtěla jsem se taky trochu učit, a ano, máte pravdu, nepovedlo se mi to, ale fakticky jsem chtěla! Strávila jsem asi třičtvrtě hodiny přemýšlením nad tím, co si vezmu zítra na focení na sebe. No, jo... Žena se nezapře. Ne, nestála jsem před skříní a nelamentovala nad tím, že nemám co na sebe, já jsem si nemohla ze všech těch úžasných věcí, který se mi za debatní a feministickou kariéru nahromadily, vybrat. A zatímco tady poslouchám mamku, pozoruju tuipány, co nám zdobí stůl a ťukám něco jako článek pro své milé čokoládové, pořád si nejsem jistá, v čem do té školy nakonec zítra nakráčím.

Tak, teď už doopravdy přiznávám, že můj volný den končí. Ale prožila jsem ho naplno a maxilmálně si ho užila. Lokala sluneční záři a užívala si čas, kdy jsem nikam nespěchala a nehrozil mi žádný skluz. Brala bych to častěji.

A co vy, milí čokoládoví? Jak trávíte volné dny?



Oběť stresu?

3. dubna 2015 v 14:30 | Charlotte Chocolate |  Svět kolem Charlotte
Poslední dobou, asi tak od září, jsem posledlá plánováním. Plánováním akcí, dnů, povinností, ano, plánuju si i zábavu. Zbožňuju totiž pocit toho stresu, když nervózně očekáváte, jak dopadne celý váš plán a nejlepší pocit vítězství, když všechno vyjde perfektně a vy jste jakoby mimochodem hvězda. Neznáte to? Inspirovala mě (opět) Blair, akorát já nemám tucet poskoků, jen více času a méně skandálů na starosti. A co se týče kabelek od Vuittona, taky bych se nezlobila, kdybych měla jen poloviční počet toho, co Blair. Ale nevadí, stejně by si všichni mysleli, že je to fake.

Váza s květinami

25. března 2015 v 21:55 | Charlotte Chocolate |  O Charlotte

Na stole stála toho dne váza s karafiáty.

Byly žluté, růžové a neskutečně plné života. Jako kdyby oznamovaly příchod jara. Konečně...
Zima se jí zdála tak chladná, tak odměřená. Chodila zabalená do huňatých šál a rukavic, během těch chladných měsíců téměř zapomněla na barvy, protože nejlépe jí bylo v černé. Během těch měsíců zapomněla i na to, jaké to je cítit slunce. Jeho sílu. Záři. Teplo. A pak se najednou vrátilo.

Jaro a MDŽ

9. března 2015 v 15:55 | Charlotte Chocolate |  Svět kolem Charlotte
Tak, moje modlitby a přání byly tam někde vyslyšeny a máme tu sérii slunečných, teplých, barevných dnů za sebou!!! OU, jé. Ne, nejsem tu od toho, abych vám dělala rosničku a skákala po žebříku, koneckonců z okna se všichni můžete kouknout sami, já se spíš chci podělit o ten úžasný jarní pocit, který mi od weekendu vrtá v žaudku.

Je příjemně, všechno to kolem ožívá a jů - těch barev a zvuků najednou! Zbožňuju jaro, tu energii, tu vůni ve vzduchu, která ještě není letně dusivá, ale tak neuvěřitelně nádherně probouzející. Odhazuju vrstvy, ať nejsem za medvěda a jdu si povídat se Sluncem, protože... takovou radost, jako to počasí, už jsem neměla pořádnou dobu.

Aaaa ještě jedna aktualitka minulého týdne: MDŽ
aneb oficiálně kalendářem určený den nám - ŽENÁM!!!
Ano, po pár desetiletích volebního práva jsme se dostaly tak daleko, že máme i svůj den, kdy dostáváme květiny a podnikají se akce k příležitostem oslavy MDŽ (a to naštěstí nejsme v minulém režimu, kdy bychom dostaly ještě puget těch odporných karafiátů), hurá!
Zdá se, že během normálních, ostatních dnů nejsme plně aktivní a nezasluhujeme si takové pozornosti, či se mýlím? Není to tak? A čím to tedy je, že patriarchát se na nás dívá automaticky jen do té doby, než když přímo do očí bije "dnes mají ženy svůj den?"

Takže: jdu z každého dne udělat svůj den - ženský den, kdy si budu cenit sebe samu a to, co přináším týhle paradigmatický společnosti*.
Přidáte se?

Tak, trocha feminismu při pondělku, aneb Caitlin Moran má pozitivní vliv!
S láskou,
Charlotte
*(volně parafrázováno, Aljaška - Looking for Alaska, John Green)



Byli jste na filmu Kód Enigmy? A taky jste si odnesli depku?

2. března 2015 v 17:00 | Charlotte Chocolate |  Recenze a všehochuť

Když jednou propadnete Benedictu Cumberbatchovi, už se z toho jen tak nevyvlíknete.

Prostě to nejde. Caitlin Moran ho ve svých sloupcích označuje za toho "elegantního šílence s porcelánově bílou pletí," nebo tak nějak a já nechápu, proč jsem ho objevila až po té hlavní vlně šílenství ohledně Sherlocka Holmese. Na druhou stranu je taky pravda, že jsem pak nemusela čekat na druhou a třetí sérii, takže jsem byla ušetřena šílenství vzbuzující otázce: "Sakra, jak to ten Sherlock vymyslel, že neumřel?"

Bylo nad Slunce i celý Vesmír jasné, že když šel do kina Benedictův film Kód Enigmy, šla jsem ho podpořit.
Film je dobrý, hraje v něm Keira a Benedict a hrají dobře. Atmosféra války je taky dobrá a děj se konstruovaný ze začátku lehce zmatečně, potom už se zorientujete.
Nevím, jestli to bylo bravurním výkonem B., jestli to byly okolnosti jeho života a smrti, ale z kina jsem si odnášela neskutečný pocit úzkosti, který se mě držel ještě dalších 30 minut v tramvaji. Jo, bylo mi smutno.
Smutno z toho, že Alan Turing (o kterém celý ten životopisný film je) prožil takový život, kdy mu nebylo dopřáno být sám sebou. Smutno, že nakonec opravdu skončil sám a jeho genialitě utíkala ještě dlouho pozornost. Bylo mi smutno z toho, že to celé bylo prostě krásné a smutné.

Na druhou stranu uznávám, že se B. asi opravdu narodil pro hraní podivných geniálních šílenců. Sherlock, Alan... Oba geniální, oba lehce opovrhující společností, která jim prostě nestačila... Oba výjimeční a neskutečně nesnesitelní, oba moc příliš dobří pro společnost okolo. Ano, ta podoba je poměrně jasná.



Kam dál