Leden 2012

Zoufalství

31. ledna 2012 v 18:01 | Charlotte Chocolate |  Téma týdne

Co si vybavím pod pojmem zoufalství?

Jsem otupělá a vlastně ani nevím, co dělám. Hádám se a křičím, abych si ulevila, ale spíš se mi ještě přitíží. Chtěla bych utíkat, ale není kam a to, před čím utíkám by mě stejně dohnalo. Chtěla bych křičet, ale nemůžu. Chtěla bych někoho poprosit o pomoc, vysvětlit a popsat, co cítím, ale dusí mě to a slzy jen málokomu podají vysvětlení. Mám pocit, jako kdyby na mě nikomu nezáleželo, jako kdybych byla všem ukradená. Připadám si tak sama, tak opuštěná.. Ten zlý hlásek v mé hlavě mi napovídá, že přeci není nikdo, pro koho žít, že nemá cenu žít dál... Je tak lehké mu uvěřit, prostě skončit to všechno, ale opravdu to chci udělat?
Opravdu chci zavřít oči a už nikdy se nesetkat se sluncem? Už nikdy se nesetkat s větrem, co mi něžně čechrá vlasy a studí mě do tváří? Už nikdy necítit ten pocit, když se díváš do něčích očí a vidíš tam jen čistotu a lásku? Ten pocit, když někoho vidíš a začně ti bušit srdce jako zplašené? Ten pocit, když o něco dlouho bojuješ a pak toho dosáhneš? Jsou věci, bez kterých si svůj život nedokážu představit, a jsou věci, které mě zlomí už jenom tím, že jsou. Ale mně to za to všechno stojí, protože jsou věci, pro který stojí za to žít!
Vždy existuje něco, za co má cenu bojovat. Něco, v co věříme a nechceme se toho vzdát. A i kdyby to měl být jen jeden jediný den, nesmíme podléhat zoufalství a bojovat dál. Život je boj a nemá cenu ho vzdát předčasně, protože z boje se odchází s hlavou vztyčenou!

"Nikdy nezoufej, malomyslností se ještě nikdy neodvrátila žádná nouze a nikdo nedosáhl cíle." (anonym)

"Člověk, který přemohl a přežil zoufalství je optimista." (Alexandr Nikolajevič Skrjabin)



1.9. 2011

31. ledna 2012 v 16:48 | Charlotte Chocolate |  Deník Edny Pink

1.9. 2011

Milý deníku,
zrovna mám za sebou první den školy. Upřímně, když jsem říkala, že je to umělecká střední, netušila jsem, že tu potkám samý lidi s tetováním, piercingy, a zeleno-modro-růžovo- a ani nevím jakou hlavou. Je to tam obrovský. Než jsme to celý prošli, bylo jedenáct, což znamená, že jsme dvě hodiny chodili jenom po škole! Učebny a jídelna jsou v levé části budovy, ateliéry, posilovny a malinká nahrávací studia jsou v pravé části (to celé je jen ve čtyřpatrové budově A). V budově B (za budovou A) se nachází něco jako základní fitness centrum, 4 tělocvičny a sklad mikrofonů, židlí apod. Budova C je pak asi 100m napravo od budovy A, blíž k parkovišti. Tam se konají všechna vystoupení a přehlídky, je tam i šatna atd., prostě jako v divadle. Třídu máme v prvním patře, stejně jako skříňky (č. 9305), jídelna je pod námi v suterénu, ve čtvrtém patře jsou pak všechny kabinety a kanceláře, ve druhém je počítačová učebna a ve třetím jsou nejdůležitější informace. Není to zas tak složité, prostě musím jít do správné budovy a po levém nebo pravém schodišti. Paní Goldová - naše třídní - nám rozdala přihlášky na předměty a (naštěstí) i mapky plánů budov. Zapomněla jsem ještě na venkovní stadion (fotbalové, běžecké, baseballové, basketbalové hřiště) za budovou C. Ve třídě sedím v páté lavici u okna, tady nesedí každý sám, jak tomu normálně v Americe bývá, ale sedíme po dvojicích, takže jsem si přisedla k holce s krátkými, modrými vlasy a vytetovaným motýlem na krku. Jmenuje se Hannah, ale nesmím zapomenout, že je to umělecké jméno. Ve třídě nás je 35, ale kdo ví, kolik nás zbude do maturity. Škola začíná v 9:00, stejně jako v Británii. Naši jsou Britové, ale já jsem se narodila ve Washingtonu D.C. Za svůj "briťátskej" přízvuk (jak ho nazval jeden můj nový spolužák, myslím, že Brownie) vděčím svým každoročním celoprázdninovým pobytům v Anglii. Teď sedím u sebe v pokoji na Kennedy´s Street stočená pod dekou na válendě a přemýšlím, na jaké předměty se mám zapsat. Mám na to ještě jeden den, ale stejně… Každý den máme vyučování normální až do dvou nebo do třech, mezitím je oběd a pak tzv. umělecké hodiny až do pěti nebo šesti. Talentovky jsem dělala z kreslení, tance a divadla. Jako malou mě kreslení hodně bavilo, od svých tří let jsem dělala v soukromé přípravce balet, jenže to bylo ještě ve Washingtonu. Po stěhování do NYC jsem už znovu tenčit nechtěla a zůstala jsem pouze u malování. Naštěstí mě moje babička z Londýna přemluvila, abych znovu začala s baletem, a tak zase pokračuji. Máme mít kromě angličtiny ještě další dva jazyky. Mluvím plynně německy a domluvím se španělsky. Francouzštinu z nějakého neznámého důvodu nesnáším. Jsem hrozně unavená...

31.8. 2011

31. ledna 2012 v 16:45 | Charlotte Chocolate |  Deník Edny Pink

31.8. 2011

Milý deníčku,

jednou z mnoha povinností prváka na naší škole je vést si deník prvního školního roku, takže začínám. Na téhle škole vystupuju pod jménem Edna Pink, ale vlastně jenom ze zoufalství, protože jsem až do předvčerejška trávila celé prázdniny u svých příbuzných v Brightonu v Anglii a notebook i se všemi e-maily jsem si nechala doma. Takže jsem předevčírem dorazila domů a zjistila, že na mě čeká všechno papírování a ještě to musím odevzdat hned druhý den! Tomu říkám "parádní"začátek. První, co mě napadlo jako jméno (přiznávám, že jsem byla značně zoufalá), byl název mého oblíbeného britského nakladatelství Edna. Tady v Americe o něm vědí jenom Britové. Příjmení už bylo mnohem těžší, ale pak mě napadla barva, která mi absolutně nic neříká - růžová. Jedna z mnoha výhod na britské střední je, že studujete sami. Rodiče nebo soukromí je všem tady úplně fuk, nejdůležitější jsou známky a výkon. Ze zítřka jsem celá nervózní, doufám, že moje pracně získané místo tam bude stát za to.

Deník Edny Pink

30. ledna 2012 v 16:47 | Charlotte
Deník Edny Pink je původně můj asi jedenácti stránkový esej na výtvarnou výchovu.Budu ho sem dávat postupně podle data zápisu. Docela mě to chytlo, takže sem dám to co mám, a kdyby se to líbilo, budu psát dál. Deník Edny Pink je deník jedné talentované dívky z New Yorku, která začne chodit na uměleckou střední, řeší problémy s imagí, paní profesorkou na balet, prostě typické problémy teenagera, jako jsem já. Pokud se vám bude líbit, napište mi to prosím do komentářů, abych věděla, dále taky pište i kritiku, abych věděla, čeho se vyvarovat a co zlepšit. Děkuju vám a přeji příjemné počtení s Ednou Pink..
Vaše Ch. Ch.

Welcome at my *Wonderland*

30. ledna 2012 v 15:59 | Charlotte Chocolate |  Svět kolem Charlotte
Tímto článkem bych vás ráda přivítala na svém blogu. Jmenuju si Charlotte Chocolate, teda vlastně se tak nejmenuju, ale nejsem úplně padlá na hlavu, abych sem psala své pravé jméno, takže tady se tak jmenovat budu. Říkejte mi jak chcete, je mi to celkem fuk.. Už z mé "přezdívky" je jasné (nebo by mělo být), že miluju čokoládu. A je jedno o jaký druh čokolády se jedná ať už je to mléčná nebo oříšková, prostě Milka vede.. Nesnáším brokolici a červenou barvu. Neptejte se mě proč, prostě to tak je.
Jsem šťastná taková, jaká jsem a myslím to smrtelně vážně.. Samozřejmě mám nedostatky a spoustu záporných vlastností, taky mi nejde matika a jsem hrozně neohrabaná. Naučila jsem se žít se všema svýma postiženíma a mám je na sobě ráda, protože bez nich bych to nebyla já. Ať už jde o velkej zadek, křivý nohy, nebo nadání na geometrii.
Svýmu světu, nebo taky světu za sluchátkama apod. říkám prostě a jednoduše Wonderland a aby bylo jasno, taky na tom nehodlám nic měnit.. Svým způsobem jsem podivínka, ale na toto téma už pro vás připravuju článek, takže se o tom více zmiňovat nebudu. Ráda píšu, mluvím a směju se.. Někteří o mně říkají, že jsem vztahovačná, ale já tvrdím, že si pouze beru kritiku k srdci a snažím se s tím něco udělat..
Na tomhle blogu mám v plánu uveřejňovat svá umělecká díla, hlavně z oblasti literatury a to konkrétně poezie a epiky.
Občas se tu objeví i články na téma týdne, ale prozatím mám tolik nápadů a podkladů, že mi vystačí na dlouhou dobu dopředu, ale je krize, takže kdo ví.

Mějte se hezky, vaše Charlotte Chocolate