2.9.

1. února 2012 v 15:49 | Charlotte Chocolate |  Deník Edny Pink

2.9.

Drahý deníčku!

Dnešek byl velmi vyčerpávající. Večer jsem si šla lehnout dřív, abych ráno vstávala brzy a abych si stihla zaběhat. Běhání není moje parketa, ale slouží mi to místo fitka. Vstala jsem už před sedmou,takže jsem měla necelý dvě hodinky na přípravu. Po běhání jsem si dala sprchu, typickou americkou snídani (cornfleaky s mlékem a sklenice pomerančového džusu) a zkontrolovala jsem si poštu. Přišel mi mail od ségry Joanne, která studuje na Karlově Univerzitě v Praze právo. Píše, abych se držela, že to zvládnu a prý, ať čekám na nějaký balíček- hm, nechám se překvapit. Když jsem se tak ráno dívala do zrcadla, uvědomila jsem si, že jsem nikdy nebyla nic extra. Medově hnědé, do půli zad dlouhé vlnité vlasy, velké hnědojantarové oči a malá pusa- tehdy mi poprvé došlo, že jsem umělkyně a že bych tak taky měla vypadat. A tehdy jsem poprvé sáhla do máminy kosmetické tašky. Stíny jsem si udělala modro-zelené, horní dlouhou tekutou linku a hodně řasenky. Byl to docela šok a musím říct, že se mi to fakt líbilo! Pak jsem zašla do Joannina pokoje (na univerzitu si vzala jen to nejnutnější a svoje středoškolácké outfity nachala doma se vzkazem, že co chci je moje) a vybrala jsem si zeleno-modrý batikovaný top a černé zvonové džíny, k tomu moje nejoblíbenější černý conversky. Cítila jsem se fakt dobře, akorát jsem zapomněla na čas a hned druhý den jsem do školy dorazila s desetiminutovým zpožděním. První hodina byla s panem ředitelem Cooperem, který nám vyprávěl o školních závěrečných vystoupeních a prestižních soutěžích, kterých se můžeme zůčastnit. O přestávce jsem musela za paní Goldovou do budovy B, abych jí odevzdala svůj výběr předmětů. Rozvrh ještě není rozpracovaný, ale tak nějak už se alespoň seznamujeme s našimi profesory. Největší dojem na mě asi udělala učitelka baletu- neuvěřitelně drobná černovláska s modrýma očima, která na každého působí mrštně a křehce zároveň. Její přednáška o úrovni baletu v jejích hodinách odradila ne jednu holku, ale mě nikoli. Balet miluju zvlášť, když tady je to v lehce moderní verzi, takže nějaké airobikové prvky a trocha latiny. Ti nejlepší, můžou dostat místo v nejprestižnější škole baletu v NYC, ale zatím by to bylo pouze jako zájmový kroužek. Ptala jsem se Hannah, jak mám upravit svou image tak, aby bylo poznat, že jsem umělkyně. Říkala, že pokud s tím teprve začínám, musím jednat postupně. Takže dnes to bylo oblečení a make-up, zítra můžu přijít stejná, po víkendu s několika dírkami v jednom uchu, pak třeba s novým účesem a nakonec třeba s piercingem nebo kérkou. No, myslím, že jsem na dobrý cestě. Po škole jsem se stavila za svým trenérem sólového baletu a dohodli jsme se na mých dalších soukromých hodinách. Jasně, že chodím i na hromadné, ale tam chodím spíš kvůli přesnosti choreografie, protože všichni viděli, že v hromadných tzv. společných hodinách mám dost navrch. Doufám, že můj rozvrh nebude příliš náročný, abych mohla zvládat závody, tréninky i umělecké předměty a možná bych se mohla pokusit získat to místo ve Step Up Balley Dance Studio. No, uvidíme. Pomalu usínám vestoje. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama