6. září 2011

11. února 2012 v 21:00 | Charlotte Chocolate |  Deník Edny Pink

6.9.

Milý deníčku,

Dnes ráno nás probudil řev motorovky už v půl devátý! Takže s holkama máme pod očima tmavě fialový kruhy. Táta nám udělal pravou britskou snídani do postele, aby u nás holky po tom motorovým zážitku chtěly ještě někdy spát. Po vydatný snídani jsme si s holkama udělaly domácí úkol z němčiny- pan profesor Stoner je asi jediný, kdo dává úkoly během prvního školního týdne! Potom mi holky pomohly založit můj účet na facebooku, normálně bych s tím nesouhlasila, jenomže tohle je jediný spojení se spolužákama a s mými příbuznými v Anglii. V půj jedný už jsme čekaly na Tracy před nákupním centrem Hollow, kde je i kosmetický studio. Zatímco já jsem odhodlaně vstoupila do dezinfekcí nasáklého prostoru, Hann, Nanna a Tracy se pohodlně usadily na lavičce před studiem a popíjely ovocné koktejly.

"Ahoj, ty musíš být Edna Pink co?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a tam stála neuvěřitelně zmalovaná asi tak sedmnáctiletá holky s několika dírkami v obočí. "Jo to jsem já." Odpověděla jsem. "Fajn, sice jsem si tě představovala růžovější, ale to nic," řekla "já jsem Haley, pojď prosím za mnou." Dovedla mě k velkému černému křeslu a gestem mi naznačila, abych se posadila. "Tak Ednie, kam a kolik?" "Cože?" Zeptala jsem se. "No, kam ty dírky chceš a kolik jich má být?" Podívala jsem se na ní a divila se, že jí to není jasný, pak mi došlo, že můžu mít dírku vlastně kdekoli. "Tři do pravého a jednu do levého, prosím." Kývla, natáhla si bílé rukavice a pravé ucho mi potřela nějakou vodičkou. Pak se ke mně sklonila a zašeptala: "Nezapomeň, že pro krásu se musí trpět!" A pak to začalo. První dírka nebyla tak hrozná, asi jako když se píchnete o jehlu, druhá už byla horší a třetí už jsem vyjekla. Najednou se přede mnou objevil podnos s hroznou spoustou náušnic. Na svítivě oranžovém papírku stálo: "Neváhej a Vybírej" a pod tím menším písmem: "Gatulujeme, máš to za sebou!" Byly tam snad všechny možné druhy ve všech barvách. Moc dlouho jsem neváhala, prostě jsem ukázala na jedny křiklavě růžové. Najednou mě to samé píchlo do levého ucha. "Auu!" zaječela jsem, protože to bylo nečekané. "Táák a je to!" řekla Haley a usmála se na mě. Celá omráčená jsem se vypotácela ze studia a holky mi soucitně udělaly místo na lavičce. "Tak za kolik to bylo?" ptala se Nanna. "Dvanáct babek a nemalý nervy." Odpověděla jsem. "Náušnice jsou do čtyř kusů zdarma." "A kdo ti to dělal?" ptala se Hann."Mně nějaká Samantha a bylo to děsný, hrozně to bolelo!" řekla Tracy. Holky mi koupily jablečno-pomerančový koktejl a rozloučily jsme se. Musela jsem ještě za Thomasem Parkerem na hodinu baletu. Jako vždy v trikotu, s drdolem a s piškotka přes rameno jsem v kabátě sprintovala do baletního studia na konce Kennedy´s Street (ještě, že bydlím tak bízko!) Thomas měl ještě soukromou hodinu s jednou světovou vítězkou, tak jsem si sedla u něj v kanceláři a pozorovala fotky ze závodů i z divadla. Thomas hrál i v Louskáčkovi. Když jsem teď pozorovala jeho partnerku, zdála se mi povědomá, ale nemohla jsem jí zařadit.

Dvouhodinovka se mi pořádně protáhla. Thomas trval na tom, že se musím důkladně protáhnout a pak zatímco já trénovala otočky, on uvažoval, jakou sestavu se naučím na newyorský přebor a pak dále, pokud postoupím na evropské mezinárodní baletní závody. Loni jsem se umístila druhá, ale bylo to o fous. Když jsem mu řekla o možnosti chodit do Step Up Balley Dance Studio, byl úplně nadšenej a řekl, že musím udělat všechno proto, abych to místo získala. Nakonec jsme se dohodli na sólu z Labutího jezera, které můžu použít na přebor i na talentovky do Balley Studia. Pak jsem si zkoušela ještě nějaký loňský sestavy, no a pak už byl čas jít domů. Upřímně, dnes jsem sama doma a nějak se mi do toho nechce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama