Květen 2012

Jiskřivý Máj

31. května 2012 v 18:15 | Charlotte Chocolate |  Měsíce kolem Lottie
Byl hřejivý večer, první máj, byl lásky čas... A já seděla doma a koukala na televizi.

Původně jsem chtěla tenhle článek pojmenovat "Hřejivý Máj", ale vzhledem k těm -2 stupňům, co přišly během prvních týdnů května jsem to musela kapku přehodnotit. Z takových krásných teplot se to tak bleskurychle přenášelo do mořivých mrazů, že jsem občas viděla lítat jiskry, a proto jiskřivý. Co se prvního Máje týče, zůstala jsem nepolíbená a pořád suchá, ale že bych to nějak řešila, to nemůžu říct.

Co se týče května na blogu, určitě jsem oproti dubnu vytáhla nějaké články navíc, vytvořila novou rubriku "Střípky z Wonderlandu", kterou chci pořádně rozjet, přinesla několik zajímavých recenzí na filmy všeho druhu a ještě oprášila články ze starých archivů, které mají dobrý potenciál, ale byly zavaleny jinými. Týká se to článků Milý deníčku a Pocta královnám Jane, na které jsem po právu hrdá. Články na téma týdne jsem poctivě vypracovávala, i když téma Incest mě pořádně zaskočilo, každopádně jsem se snažila a výsledek můžete najít v rubrice Téma týdne.

Ve škole už se mi to pomalu blíží ke konci a já to vřele vítám, protože odpočinek už mi silně buší v mysli. Začínám být vyčerpaná a ve škole mi to nijak nepřidává, co se profesorů týče. Hodiny se vlečou a testy neubývají, jenomže chuť do učení už je značně vyflusaná. Jen aby už byly ty vytoužené horké prázdniny!!!


*Můj vysvlečenej deník*

31. května 2012 v 15:25 | Charlotte Chocolate |  Recenze a všehochuť
V neděli 13.5. byla v kinech Cinema City akce "lístek 2D za 50,-", takže jsem svou slavící maminku (byl Den matek) nemohla nechat sedět doma a vyrazily jsme spolu na Můj vysvlečenej deník. Jak jsem slíbila, přináším recenzi!

Režie: Martin Dolenský
Hlavní role: Veronika Kubařová, Igor Bareš, Petra Špalková atd.


Celý film začíná proslovem mladé Johany, která si vede deník. Právě tenhle začínající proslov mě inspiroval ke změně loga mého blogu. Johaně je sedmnáct, ve škole jí pomlouvají, doma je to na pytel a vůbec, ten svět není vůbec růžový!
A tak Johana padá z průšvihu do průšvihu, pomáhá svým kamarádkám, paří jako o život a snaží se vzpamatovat se z rozchodu se Šimonem.

A jak to skončí?
Johana po fiasku s dalším "dredoušem", který jí podvedl s její nejlepší kamarádkou Kasandrou skončí s láskou, pomáhá těhotné Káče která otěhotní a bojuje proti jejímu otci, který ji týrá. Vypořádává se s Havrlantovou rakovinou a ujasní si, že její táta je doopravdy její táta. Čekali jste happyend?

Z mého pohledu je film moc dobrý! Tenhle film můžu jedině doporučit! Na trailer jsem se vlastně ani nekoukla, prostě se mi líbil ten název a všechny předběžné recenze byly jednoznačně "pro", takže jsem doopravdy vůbec neváhala! A jak se říká, risk je zisk, tentokrát jsem byla velmi mile překvapena. Veronika je skvělá a talentovaná herečka, která má našlápnuto ke hvězdám, navíc je moc sympatická, takže film bezproblémově prožíváte s ní.

Kniha Můj vysvlečenej deník byla taky naprosto suprová! Johana je ve svém deníku otevřená a naprosto bez předsudků popisuje svůj život. Scény jsou dojemné, veselé i drsné, ale jak podotýká Johana, život není příběh z Hollywoodu. Některé historky bych rozhodně nedoporučila číst lidem pod 12 let, ale to se opravdu týká jenom minima kapitol. Kniha je psaná zábavně hezkým hravým slangem, díky kterému se příběh čte skoro sám. U některých kapitol se budete smát a u dalších zase brečet. Johana Rubínová má opravdu talent!

Charlotte

Pochopení? aneb INCEST

26. května 2012 v 17:30 | Charlotte Chocolate
Tak k tomuto tématu toho rozhodně nemám tolik, co říct, na druhou stranu to nechci uzavřít větou typu: "Je to zakázaný vztah v blízké rodině." Tímto článkem rozhodně nechci nikoho odsoudit, pouze se pokouším zachytit tok jejich myšlenek a pocitů a pochopit, proč se něco takového vůbec děje...

Jak všichni víme, incest je zakázaný způsob vztahu dvou členů blízké rodiny (syn a matka, otec a dcera, sourozenci). Přes všechny zákazy se případy incestu stále vyskytují a téměř každoročně se můžeme dočíst o dítěti, které stvořili bratr a sestra. Jelikož můj sourozenec je stejného pohlaví jako já, nedokážu si představit, že bych k němu cítila něco jiného, než ochranitelskou lásku. Přesto se dá sourozenecký incest ještě pochopit jako experiment pouhé zvědavosti. Degenareční následky už jsou pouhým důsledkem toho všeho.

Čemu ale absolutně nerozumím je incest mezi dětmi a rodiči. Jenom představa, že by mezi mnou a mým otcem bylo cokoliv jinak mě děsí- už kvůli mamince. Z psychologického hlediska jde o zvláštní typ platonické lásky, která ovšem přesahuje všechny možné hranice.

V celkem známém seriálu Soukromé pasti (TV Nova) se zveřejnil jeden díl, který vyvolal větší rozruch než díly předešlé. Díl Tatínkova holčička mnou velmi tvrdě zamával a přinutil mě opět děkovat za to, že žiji se svými (alespoň doufám) biologickými rodiči. Ovšem to, co se dělo tam už tak úplně zakázané není. Teda, znásilnění a zneužívání samozřejmě je, ale jelikož otčím té holky jejím biologickým otcem nebyl, nedá se to považovat za úplný incest, i když žil s danou dívkou už od jejích raných let.

Abych byla upřímná, z mého pokusu o pochopení lidí, kteří něco takového prožili/ prožívají/ prožijí se stal ještě větší zmatek. Neprosto jsem se v celém problému zamotala, takže už se určitě nebudu pokoušet o nic víc, aby to neskončilo úplnou katastrofou...
Charlotte :)

The Avengers

24. května 2012 v 10:32 | Charlotte Chocolate |  Recenze a všehochuť

Každý víkend místo toho, abych si pořádně pospala, vstávám kolem osmé, abych stihla komiksový příběh na TV Nova- Avengers- Mstitelé. A nekoukám jenom já! Připojí se ségra, táta i náš hafan, jenom maminka pořád vychrupuje. Prostě bylo jasný, že na film musíme! Při vzpomínce na ten super zážitek se mi v žaludku bouří adrenalin, takže recenzi tu mít musím!

Režie: Joss Whedon
Hlavní role: Mark Ruffalo, Scarlet Johanson, Robert Downey Jr., Jeremy Renner, atd.
Hodnocení: 9/10 bodů

Thórův bratr Loki ukradl Národní organizaci zdroj bezmezné energie- krychli. Proto velký šéf svolává svůj dávný tým, z celého světa se k němu do New Yorku vrací legendární Avengers! Bohužel už nejsou tak nepřekonatelný tým jako kdysi, nedůvěřují si, navzájem se prudí a vytáčí, zkrátka šéfovi začíná hlavou vrtat jedna věc- zvládnou to vůbec?
Když potom Lokiho armáda zaútočí na havní loď, unesou zajatce- Lokiho a zabijí věrného asistenta, přeci jen odloží své haštěření "na potom" a vyrážejí do boje!

Opět se přesvědčí, že spolupráce je pro ně nejlepší, přivedou zpátky z druhé strany "Hokajna", zachrání Manhattan od zničení atomovou bombou a nakonec zachrání i Iron Mana, se kterým to už vypadalo bledě. Avengers jsou zpět v plné síle a plném nasazení!


Na film jsem šla s dabingem ve 2D, ale myslím, že tentokrát to vyšlo v porovnání s 3D a titulkama na stejno. Film byl dobrý, plný akce, vtipu, nečekaných zvratů, překvapení a adrenalinu, abych pravdu řekla, při konečné bitvě se tam toho dělo hrozně moc najednou, ale jinak za to ten film doopravdy stojí.





Charlotte

Na hřbitově

23. května 2012 v 17:55 | Charlotte Chocolate |  Svět kolem Charlotte
"Každý tam jednou musí..."
A já tam byla nedávno. Od prababiččina pohřbu jsem se za ní ještě nebyla a kdyby můj pradědeček, který tam už leží delší dobu zjistil, že jsem se na ně takhle vykvajzla, asi by mě čekala více než dlouhá přednáška. Ke svým prarodičům jsem měla a pořád mám moc dobrý vztah, starali se o mě a vždycky tu se mnou byli, proto jsem se s jejich smrtí srovnávala tak těžko...

Ačkoli mi chyběli oba dva, nemohla jsem se přinutit jít je navštívit TAM. Na hřbitov. Na hřbitov mezi Stíny. Mezi ně. Zdědila jsem dar a cit pro nadpřirozeno po své mamince a občes za to nechutně pykám. Vždycky na mě hřbitov působil dost klaustrofobicky a jako místo pro odpočinek jsem si ho rozhodně nevybírala. Jenomže tentokrát už jsem tam musela, a proto byl můj strach přímo panický.
Opravdu tam byly- Stíny. Vířily kolem mě jako tornádo, chvíli byly blízko, a potom zase daleko, oťukávaly mě a tlačily...
Bylo jich tam stovky, a tak jsem se kombinací shledání s prarodiči a strachu z toho rozplakala. Pláč byla propustka. Najednou celým hřbitovem zavládl tichý soucit. Věděla jsem, že patří mně. Stíny kolem mě přestaly vířit a jen kolem mě pluly. Neublížily mi, potom jsem se přestala bát. Babička s dědou tam byli a pozorovali mě a mojí rodinu, vím, že tam byli a neptejte se mě proč. Je to stejné jako když vím, že ten někdo je zlý a někdo hodný. Prostě to tak je. Tentokrát jsem odtamtud neutekla, ale poděkovala jsem jim, Stínům, že mi neublížily. Po celou uklízecí činnost na hřbitově po mém výbuchu Stíny posedávaly po hrobech, nebo jenom tak proplouvaly kolem. Cítila jsem z nich jednu věc- soucit a respekt.

Dnešek byl velmi mocný den a zážitek na hřbitově ve mně stále vzbuzuje vibrace. Vyčerpaly mě, ale teď už vím, že mě Stíny vezmou...

Charlotte



Cizinci v South Qaku

22. května 2012 v 15:20 | Charlotte Chocolate |  Strážci
Lilly ten den vstávala čilá a natěšená, nastěšená na další den na výsluní. Stihla dřívější autobus, ale do školy šla jako vždy- přes parkoviště, aby ulovila co nejvíce obdivných pohledů. Bohužel ji čekalo tvrdé zklamání. Na parkovišti nebyla ani noha, jako kdyby někde hořelo. Lilly si vztekle pomyslela: "Co je důležitějšího než já? Lilly Qarková ze South Qaku?" Lilly a její rodina zde patřily k domorodcům, kteří se South Qaku drželi zuby nehty.Když Lilly vešla do hlavní haly, cítila se, jakoby dostala ránu pěstí do břicha.
Uprostřed všeho rozruchu zářila neznámá kráska. Úsměvy rozhazovala na všechny strany a po boku se jí držel krasavec jako z obálky módních časopisů. Lilly stála jako zkoprnělá. Na výsluní se dostala snadno, prostě byla oblíbená, a teď najednou, po ní nevzdechl ani pes! Černovlasá holka s vlasama rozpustile rozházenýma kolem obličeje se na ní náhle podívala. Její pohled byl kočičí, zelené oči se utápěly ze tmavě černými řasami, které je rámovaly. V mžiku si vyměnila pohled s borcem vedle a gazelím krokem se vydala přímo k Lilly.
"Soudě dle tvého pohledu, musíš být Lillien Qarková," řekla kočka s lehce hravým přízvukem. "Jsem Evanessa Rodriqová a tohle je můj přítel Chanteli Pablo," naklonila se k Lilly, která zrovna přemýšlela o tom, jak se ta podivínka dozvěděla o jejím pravém jméně. Snad sto let jí trvalo, než všechny přesvědčila, aby jí říkali Lilly. Najednou prudce zamrkala. Zelené oči té dívky měla jen pár centimetrů od sebe. "Neboj, tvoje tajemství se nikdo nedozví, Lilly. Pro přátele jsem Eva, ale těm tupcům tady jsem jsem se představila jako Vanessa, vždyť by moje jméno přetřásali nejmíň rok!" zasmála se sladce a ustoupila pár centimetrů. "Tady jemu říkej radši Chant, viď?" Kluk se mnou celou dobu nepromluvil, byl napjatý a vypadal, jako by monitoroval úplně každého. Zamrkal a věnoval mi tupý pohled. "Jo, jasně. Chant." Víc neřekl a já už ani nic víc neočekávala. Ta krásná zelenoočka- Vanessa měla olivovou pleť a tmavé kudrnaté vlasy, které jí lítaly zběsile kolem jí dodávaly exotickou jiskru do oka. "Ehm, odkud jsi Vanesso?" Obdařila mě zářivým úsměvem. "Narodila jsem se na Kubě, ale utekli jsme s rodiči do Mexika, tam jsem poznala Chanta, on je Ital..." A pak mluvila a mluvila a Lilly nepřestávala zírat, jak někdo tak krásný může být tak srdečný. "Vlastně se ti musím omluvit Lilly," řekla najednou a tím přerušila proud informací o ní a Chanteliovi. "Došlo mi, že jsi taková ta oblíbená na škole, ale kam vejdeme s Chantelim my dva, je všechno vzhůru nohama. Ani nevím proč," vykládala dál. "Všimla jsem si, jak sis mě prohlížela, ale neboj Lilly, já ti nechci tvou popularitu ukrást. Jenom chci kamarádku..." "Jasně," hlesla. Všichni si jí po boku Vanessy prohlíželi, jako by tu ta nová byla ona. "Ten Chanteli, on toho moc nenamluví, viď Van?" Rozesmála se. Znělo to jako zvonkohra. "Chanteli je ochránce, víš, ale mluví až v soukromí. Není moc na přelidněný místa, a prosím, říkej mi radši Esso, protože Vanessu mám ráda asi jako ty Lillien!" Prohlásila a stále se zářivě usmívala. "Ach Lilly, miluju maloměsta! Žili jsme s Chantelim dva roky v New Yorku, ale to byl děs. Byla jsem tak šťastná když Chanteli objevil South Qake!" Pak zazvonilo na hodinu a ona se rozzářeně otočila ke katedře.

Lilly vlastně celý den strávila tím, že zírala na to, jak rychle se dokázala Essa všemu přizpůsobit. Na prstech počítala, kolik lidí si vzpomnělo na ní, Lilly Qarkovou, nejoblíbenější hvězdu South Qaku, když se dopracovala ke konečnému výsledku, její nálada spadla na bod mrazu, téměř doslova. Venku se totiž tak brutálně ochladilo, že i když byl hřejivý duben, Lilly viděla padat sněhobílé vločky skrz zamlžená okna. Taky jí překvapilo, že Essa si k sobě po zvědavém přivítání v hale nikoho nepustila. Každého zvědavce spražila takovým pohledem, že se radši otočil. Celý den potom uběhl jako když zmačkneš spoušť na foťáku. A Lilly bylo mizerně.

Další den byl pátek, a to se vždy v jediném klubu v městečku konal slavnostní disco večer pro mladé. Lilly a lidi z její školy tam vždy rádi vyráželi, protože to byl jediný způsob pro povyražení. Lilly tanec milovala, její matka byla původně z Francie, kde tančila salsu v klubech po nocích. Tuhle vášeň zdědila Lilly po ní a už jako malá ten exotický tanec perfektně ovládala. Salsa jí brzy nestačila, a tak se rychle učila další a další tance, až jí to nakonec úplně pohltilo. Lilly vždy byla za nejlepší tanečnici v South Qaku, tančit s Lilly byla čest. Právě proto ji tolik šokoval pohled na přeplněný parket, kde se na nejčestnějším místě vlnila Essa do rytmů španělské hudby. Koho Lilly skoro nepoznala byl Chant, který vypadal jako ohnivá střela. Lilly si oblékla své oblíbené zelené šaty, ale v porovnání s opálenou Essou v zářivě rudých barvách toho okamžitě litovala. Vypadala jako Sněhurka na Sahaře. Lilly se brzy přizpůsobila tempu, které bylo na začínající večírek dost rychlé a honem získala zpět alespoň část své ztracené hrdosti. Essa po ní blýskla zářivým úsměvem a její jiskřivý pohled Lilly moc povzbudil. Zatímco holky kolem div neslintaly při pohledu na temperamentem sršícího Chanta, ona nemohla spustil zrak z Essy, která byla ve svém živlu, jak jí pošeptala potom u baru, její pravý domov se nezapře a měla svatou pravdu. Brzy po jejich krátkém rozhovoru u baru se Lilly odvážně připojila k těm dvěma, a tak se cítila zase dobře. Chant s ní neměl problém, vytáčel jí stejně jako Essu, akorát ty milostné náznaky tam nebyly, ale to Lilly ani v nejmenším nevadilo. Chvíli poté, co oslavili v klubu půlnoc, začala bouřka. Veliká.

Vítr cloumal korunami stromů a hrál si s kovem a dřevem, jakoby to byl papír. Zlatavé blesky křižovaly oblohu a hrom burácel přímo nad jejich hlavami. Všichni lidé se jako na povel vyřítili z klubu a fascniovaně hleděli k nebesům. V tu chvíli začal pravý hurikán. Vítr jimi začal smýkat a odmršťoval je do vzdálenosti několika metrů. Lilly nevěřícně sledovala úkaz kolem sebe, který v South Qaku jaktěživ neviděla. Ze zkoprnělého davu se náhle ozval jasný a nekompromisní hlas, a i když ho Lilly takhle hlasitého slyšela poprvé, okamžitě jí došlo, komu patří. Chanteli. "Okamžitě běžte všichni dovnitř. Hned." řekl to a všichni se jako na povel začali strkat zpátky do budovy. Lilly zakopla a pořádně se praštila, ale před ušlapáním ji záchránila silná ruka, která ji donesla až dovnitř. Klub zatím vypadal jako bezpečné místo.

Potom, co se Lilly vzpamatovala a Chanteli ji propustil ze svého ochranářského sevření, spatřila na smrt bledou Essu. Klepala se jako ratlík po boku Chanta a krčila se mu za zády. Teď, když byli všichni uvnitř a někdo dal na dveře velkou závoru, už ani Chant nevypadal moc klidně. Dlouhým a tvrdým pohledem se díval na zdrcenou Essu, které mezitím začali téct slzy. Lilly už ničemu nerozumněla. Náhle zase promluvil Chant: "Evanesso," řekl klidným autoritivním tónem. Essa k němu vzhlédla a slzy jí začaly stékat rychleji. "Chanteli, tohle se nemá dít," řekla zdrceně. Neodpověděl. "Všichni ti nevinní lidé..." Najednou jí v očích zaplálo šílenství. "Chanteli icaracho*** odpověz!" "Ess, vědělas, že jednou přijdou. Slíbili to a mě ani nepřekvapuje, že si vybrali místo plné lidí. Přece by nás nevylákali do pouště, tomu sama nevěříš... Ti lidé, budou dalšími oběťmi jejich války. Budiž, ale mám strach o ni," kývnul směrem ke zmatené Lilly, která s hrůzou poslouchala jejich rozhovor. "Chanteli, zastav to! To přece nesmějí!" teď už horoucně vzlykala Essa. "Moc dobře víš, že nemůžu Ess. Budeme se muset podrobit, tentokrát si jsem jistý. A pokud jde o tu holku, copak sis nevšimla toho potenciálu v ní? Muselas Ess, muselas," odpoví, když Essa trhavě kroutí hlavou. "Její potenciál a odvaha, její síla Ess, i kdybychom obětovali všechny kolem, ona jim neunikne." Lilly měla v hlavě zmatek, ale tušila, že přijde něco zlého. Něco moc zlého. Tehdy ale netušila, jak něco moc zlého doopravdy vypadá.
Essa se vzchopila, přestala brečet a hrdě napřímila záda. Neřekla nic, jen si prostě stoupla vedle Chanteliho a oba zaujali útočné poźy. Jestli Lilly někdy četla o pekle, nevyrovnalo se to tomu, co přišlo.

Spousta postav v tmavých pláštích vyskočila do budovy, střechou, dveřmi i okny. Začalo hořet. Lidé křičeli a panika zachvátila celý sál. Lilly se přikrčila za Essu a Chanteliho, kteří pořád stáli jako sochy. Oheň zachvacoval náhodná místa, dokonce lidi, jakoby vystřelil odnikud. Lilly se slzami v očích sledovala, jak její známí, její přátelé, spolužáci a další obyvatelé South Qaku padají v křečích na podlahu a plameny je hltavě pohlcují. Lilly chtěla křičat, ale bylo tam takové horko, že ji vyschlo v ústech. Pak spadla ze stropu polorozžhavená tyč a proštila Lilly do hlavy, takže se propadla do temnoty.

Když se Lilly znovu probudila, spatřila nad sebou zelené oči Essy a vedle ní se jako vždy potloukal i Chanteli. Místo plné křiku bylo teď tiché, jako popraviště. Odevšad se táhl smrad spáleného masa a plastu. "Ach Ess, řekni, řekni že to není pravda," poprosila Lilly Essu vyprahle. Esse se zalily oči slzami, chvíli se jen tak koukala na ležící Lilly, potom prudce zamrkala. Lilly si všimla, že má na rukách stříbrné kroužky, Chanteli je měl také. Po místnosti se poflakovalo spousta postav, teď už s odhalenými tvářemi. Černé pláště jim splývaly se siluetami a vypaday děsivě. V tom si Lilly uvědomila, že stejné pláště zdobí už i ramena Essy a Chanteliho. Ovládla jí panika. "Ne," hlesla. Teď už se jí nechtělo plakat, chtěla bojovat. Bojovat o životy tolika lidí, bojovat o South Qake tak, jako kdysi její předkové. "Ne!" Tentokrát zakřičela. Essa, která ji stále držela za ramena se smutně pousmála. Chanteli k ní přišel a stiskl jí rameno. Lilly slyšela, jak jí šeptá slova, za kterých ji zamrazilo. "Má se to stát. Ona to pochopí, Ess."
Essa se zhluboka nadechla, a potom sotva slyšitelně zašeptala: "Opravdu je mu to líto, Lilly. Je mi to moc líto." Potom se sklonila k Lilly a políbila ji na čelo. Náhle Lilly začalo celé tělo hořet. Lilly vykřikla, ale bolest ji ucpala ústa. Šokem nestihla ani plakat, a pak se jen propadala do černočerné temnoty a řítila se hlouběji a hlouběji...

***překlad španělsky: sakra!

Charlotte

Je čas na ZOO!

21. května 2012 v 15:09 | Charlotte Chocolate

ZOO Praha- Troja

Když se dne 28. 9. 1931 poprvé otevřela pražská ZOO pro veřejnost, asi nikdo netušil, že jednou bude 7. nejhezčí a nějnovštěvovanější ZOOlogickou zahradou na světě.

Jak se můžete dočíst v knize Romany Anděrové "Historie ZOO Praha", cesta na výsluní byla více než komplikovaná.
Ze začátku to byly spory, kde bude ZOO stát, potom udělaly "hlavám" projektu čáru přes rozpočet dluhy. Dále následovalo několikaměsícové pátrání po vhodném řediteli, kdy se vybíralo ze dvou velmi schopných mužů. Nakonec souboj vyhrál pan Janda. Pan Janda byl v ZOO velmi oblíbený, žádné zvíře mu nebylo lhostejné. On sám byl ornitolog a dokonce vydal několk knih. Všechna nově příchozí zvířátka byla v ZOO bouřlivě uvítána, a poté přidělena pečlivým ošetřovetelům. Od otevření zahrady v roce 31 do ZOO pravidelně přicházeli noví a noví obyvatelé. Zázrak se podařil v roce 42, kdy byl v ZOO první umělý odchov mláděter medvěda ledního, což se ještě tehdy nikde jinde nepodařilo.
Naše ZOO má mnoho prvenství...
Bohužel v roce 2002 přišly ošklivé povodně, které celý areál poničily, několik zvířat přišlo o život (hrošice Lentilka). Určitě každý už slyšel o lachtanovi, který se po rozbouřené řece dostal až do Německa, kde byl odchycen a přežil. Zmátoření po povodních bylo více než složité, ale ze značných darů veřejnosti a podpory všech přihlížejících se ZOO opět postavila na nohy.

Nyní ZOO pracuje na velmi důmyslném principu adopce, kdy si každý za určitou částku může adoptovat svého "mazlíčka". Tohoto programu se hojně účastní jak jedinci, tak skupiny, a tak je většina zvířátek zabazpečených. Hodný sponzor se našel i v řadách hvězd českého byznysu, např.: věrným patronem velblouda je známý Marek Eben. ZOO se snaží v rámci možností přiblížit ZOO a program zvířat veřejnosti co nejvíce, a proto je také častým cílem zahraničních turistů. V roce 2007 navštívil ZOO celosvětově známý pár- Angelina Jolie a Brad Pitt se svými ratolestmi a oblíbenost ZOO velmi stoupla.

Tak když jednou zavítáte do Prahy, nezapomeňte, že kromě Pražského hradu je zde k vidění i spousta natěšených zvířátek!




Mezi nebem a zemí

18. května 2012 v 14:25 | Charlotte Chocolate |  Téma týdne
Není nic krásnějšího, než odtrhnout svou mysl od své fyzické stránky a nechat nitro plout po obláčcích a nesměle se dotýkat hvězd.

Ano, často se během meditace dostanu do stavu, že vnímám jenom vibrace, cítím, jak se moje tělo a mysl čistí. Ovšem, tohle je pouze fyzický znak pro uvolnění a jakýsi pramen cesty ke své duši, ke své podstatě. Svou podstatu člověk objevuje celý život a mnohokrát duše z těla odejde nepoznána. Často ve filmech bleskne člověku pár vteřin před smrtí poznání. Poznání pravidel života, nebo poznání zákonů smrti? Nikdy jsem na to nepřišla a už se ani nesnažím. Jsou věci, které nám nikdy nebyly určené k pochopení. Věci mezi nebem a zemí. Každopádně nemá cenu teď fantazírovat- i když to patří mezi mé oblíbené činnosti- nad zbytečnostmi, které se mi v jednom článku stejně nepodaří vysvětlit, ba možná by na to nestačil ani tlustý román.

Nyní se chci zabývat naším tématem lehce abstraktně. Možná si řeknete, že pojem abstraktní je subjektivní, protože každý vidí jenom to, co vidět chce. A proto, nebo právě proto, jsem se rozhodla věnovat větší pozornost tématu založenému na názoru dotyčného čověka, totiž na mém názoru.

Básnící nacházeli a stále nacházejí oblibu v nekonečném tématu, v tématu tak bohatém a přeci pustém. Ve Vesmíru. Někteří tvrdí, že celý vesmír je láska, ale to jsou pomatenci. Vesmír je tak mohutný, tak rozsáhlý, že nás pohltí okamžitě, hned po příchodu na svět. Ovine kolem nás své energizující ochranné paže, a nechá nás proplouvat strmým životem. Člověk si často připadá sám, jako Robinson než našel na ostrově kozy, ale v jeho nejhlubším podvědomí, tam, kam je to vloženo už od prvního nádechu na tomhle světě, je stále informace a cit, že náruč Vesmíru je s ním...
To si takhle člověk lehne, přemýšlí o minulosti, přítomnosti i budoucnosti, plánuje, překopává a boří, aby potom jeho pomyslné já, to JÁ, které je neviditelnou pupeční šňůrou připojeno k samým středům Vesmíru, a které do nespočetné rodiny vesmírných dětí patří, a i po smrti fyzického já patřit bude. Každý pozemšťan to spojení má, někde hloboko v sobě, ale záleží jenom na něm, jak moc se naučí Vesmíru, jeho kolébce naslouchat. Pokud to dokáže a přenese se tam, k nitru a podstatě všeho (občas je možné tento pojem objevit jako astrální cestování), může letět nevázán časem, dnem, rokem a obdobím. Může létat ze zimy do léta, může plout po moři a cákat se s delfíny, může proletět obloze těsně pod nosem, zářit si s hvězdama a dotknout se jejich sálajících hrotů... Může vidět ty, kteří ho opustili a může poznat ty, kteří neměli šanci jít dál. Může utéct před realitou a pohybovat se ve světě nekonečných možností, může plout společně s Golfským proudem a objevovat divy a zázraky světa... A v podstatě může úplně vše, jenom stačí naslouchat Vesmíru.

Samozřejmě je spousta dalších může, ale rozepisovat se s nimi nemá cenu, protože pokud jste podstatu mého sdělení nepochopili v předchozím odstavci, nemáte zatím šanci pochopit to ani z nekonečného románu. Zatím...

Charlotte Chocolate

New York

17. května 2012 v 8:00 | Charlotte Chocolate

Jdu městem svých snů, kráčím přes Broadway... A kolem zní a rámusí..

NEW YORK!

Ano, taky mě jako mnohé jiné pohltila sláva města Velkého jablka. Není to rozmar, je to sen! Věřím, že jednoho dne půjdu po páté avenue, vysmátá, mladá a nezávazná a budu nakupovat jako o život. Někdo mi teď možná řekne, že tak je to jenm ve filmech, že budu zklamaná. Nebudu. Ten pocit, když se vám splní sen stojí za všechno, je nedocenitelný. Cítím, že něco na mě v NY čeká a udělám všechno proto, abych se tam dostala. Ano, nejsem jako herečky ve filmech a nejsem ani tak bohatá, ale sen je přeci individuální pojem, který si za peníze ani za krásu nesplníte. Tak proto pořád věřím v New York.
Fascinuje mě. Mám pocit, že kdyby se celý svět mohl vtěsnat na jediné místo se všemi svými plusy i mínusy, byl by to New York, město klidu a hříchu.

Nedokáži slovy popsat, proč zrovna, proč ne třeba Paříž nebo Londýn. Londýn je krásný, ale příliš klidný. Paříž už je spíše klišé. New York je stále zcela neobjevený, stále tajemný a stále je tam něco nového. A právě proto miluju New York...






Múza

16. května 2012 v 9:00 | Charlotte Chocolate |  Básničky
Schovaná za bariérou,
vlasů a pocitů,
hradba neproniknutelná.

Zatlačená strachem,
přetvářkou a pýchou,
stínem zahalená.

Černá barva a
bledá pleť,
rty zesinalé hrůzou,
co provedl to krutý svět
se svou plachou múzou?

Proč jen zlomil její duši
a čistotu panenskou,
vyměnil za rudou růži
v litrech krve rozvitou?

Tvář její líbeznou,
líbají teď stíny,
její srdce po kousíčkách
vybírají z hlíny.

Ze rtů plných, rudých,
tiše krev odkapává,
oči zlem jsou rozšířeny,
temnota v nich schovaná.

Zoufalství a hlad po žití,
vyměnila sladce,
za čas krátký, malicherný,
v zapomění, v lásce.

Život cenný uniká jí,
proudí mezi prsty,
poklidná a zlomená,
nic jí neočistí?

Smávala se kdysi ráda,
byla velkým klenotem,
teď je vyvrhelem temnot,
zahalená závojem.

Proč zachoval se krutě život,
ke své malé múze,
proč odmrštil ji necitlivě,
jako náruč muže?

Zaváhala jen jedinkrát
a lokla si trochu,
štěstí z lásky upřímného,
už nechoď ty- hochu!

Poklidně tu teďka leží,
múza v nitru ukrytá,
bolest cítí už jen stěží,
ale život- vyprchal...

Charlotte

Proč zumba?

15. května 2012 v 15:30 | Charlotte Chocolate
Už dobrý rok celou Prahou duní rytmy latinsko-americké temperamentní ZUMBY a stále přibývají noví a noví lektoři s energií a nápady. Pokud jste ještě nepodlehli ZUMBĚ, přináším další důvody proč to udělat.

10 "PRO" ZUMBY

1.) Za jednu hodinu spálíš až 1000kcal, což jsou dvě a půl hodiny intenzivního běhu, zatímco tady se i bavíš!
2.) Už v prvních 5 minutách se začnou uvolňovat zázračné endorfiny a vše je hned lepší! Kde jinde to najdeš?
3.) Když nestíháš lektorku/ra, stačí když se zaposloucháš do hudby a tančíš prostě jen tak
4.) Se správným pitným režimem stačí dva měsíce intenzivně "zumbovat" a na postavě, fyzičce i zdraví je to znát!
5.) Nemusíš se stydět za svá "kila navíc", protože na ZUMBĚ jima nejenom pořádně zatřeseš, ale naučíš se mít rád/a sám/u sebe!
6.) Sportovat chodí lidi s různým důvodem, tím nejčastějším je ale hubnutí-udržení kondice a zábava. U ZUMBY je to 2v1! Nejenom že se při tanci bavíš, ale i sportuješ, jde to bez bolesti!
7.) I kdybys už sebevíc nemohla, na španělskou hudbu prostě nebudeš moc zůstat sedět, a tak budeš neustále spalovat!
8.) Když začneš ovládat sestavy i kroky, příjemně ti stoupne sebevědomí, protože jsi to dokázal/a!
9.) Stačí si s sebou vzít na ZUMBU třeba kámošku a hned přestaneš uvažovat o tom, jestli máš pokračovat!
10.) Stačí dát si limit: až dochodím tuhle permici, koupím si to a to. Uvidíš, jak rychle budeš permice vytancovávat!

Za sebe můžu říct, že ZUMBU dělám už přes rok a pořád mě to baví jako na začátku. ZUMBA mi toho hrozně moc dala, začalo to lepším sebevědomím, potom kondičkou a teď i o 100% lepší koordinací pohybu. Ať jsem se snažila sebevíc, žádný zápor až na drahé profesionální ZUMBA vybavení jsem nenašla, ale komu taky jsem o vybavení? Stačí tílko a tepláky, na tom, jestli jsou ZUMBA nebo ne přeci nezáleží, nejdůležitější je si hodinu pořádně užíít!

Máš strach ukázat větší zadek?! Ale vždyť o tom to celé je! Čím bys chtěla vrtit??? ;)


Hon za originalitou

12. května 2012 v 12:25 | Charlotte Chocolate |  Téma týdne

Na prstech rukou i nohou nenapočítám případy, kdy jsem se setkala s lidmi, kteří byli schopní pro svou originalitu umřít. Ve skutečnosti to byly vyprahlé stíny něčeho, čím chtěli být. Myslím, že pokud někdo chce být originální, což je upřímně řečeno dost nestálý a velmi individuální pojem, musí mít jednu vlastnost. Sebevědomí. A prosím, abyste toto slovo neprohodili s arogancí. K té se ovšem ještě dostanu.
Pokud má člověk dost sebevědomí, cítí se dobře takový, jaký je. A takový jaký je, je spokojený a originální, protože nikdo jiný s ním tolik spokojený být nemůže. Návod na originalitu je sice jednoduchý, ale to by to ovšem nebylo bez mindráků a motivací. Ano, nechci vám teď hanit váš vzor, je to někdo, kdo vás inspiruje, ale uvědomili jste si někdy, jak moc vás touha být jako dotyčný změnila? Dovolte mi uvést příklad: dvanáctiletá holka obdivuje Cameron Diaz. Krom toho, že její vývin je teprve na začátku, máme tu mindrák číslo 1- postavu. Dívka se obarví na blond a je schopná nosit modré čočky, i když její oči jsou oříškově hnědé. Tahle mladá dáma poté naprosto ztratí veškerou svou hrdost a originalitu. Je z ní zamindrákovaná husička, která se drtí kvůli tomu, že není stejná jako Cameron.

A to nás přivádí k druhému tématu, které vychází z přehaného sebevědomí, které mimochodem vede k originalitě. Arogance. Těžko říct, proč si někdo začal myslet, že je lepší než někdo další, ale tohle je v lidech zakořeněno od nepaměti. Paničky se povyšovaly nad služebnými, které byly často inteligentnější než ony samy, jenom se špatně narodily, bohatí se povyšovali nad chudé a hloupí zastiňovali chytré. Fakt, že dobro vždy vyhraje je doopravdy pouze v pohádkách, toť život. Namyšlené nanynky, které svůj zvednutý nosík všude vystavují (a to ani nemají čím se chlubit) byly, jsou a budou. To, že inteligentními a originálními lidmi pohrdají z nich dělá vzorné okoukané klony. Nezbývá než doufat, že na to jednou přijdou...

Pokud si smím přisadit svou troškou do mlýna, také mám vzory. Samozřejmě, asi jako každý. Mé vzory mají většinou znatelné vady, ale umí s nimi žít, ba právě proto jsou populární. To je dělá originálními. To, že přiznají nedostatek, že dokáží, že vynikají jinde. Tak, vemte si například umělce. Kromě toho, že většina z nich má v hlavě trošku binec, jsou to lidé, jaké nepotkáte dvakrát. Ano, pokud chcete najít originály bez náznaků úprav, vyhledejte malíře, fotografy, sochaře a spisovatele, protože ti jsou takoví hlavně díky tomu, že se nebojí jít proti proudu.

Originalita je věda, jejíž pochopení není těžké, ale dřívě se bude muset změnit vše kolem, aby se pro ni udělal prostor.


Charlotte Chocolate

Pijte vodu!

9. května 2012 v 12:25 | Charlotte Chocolate

Pijte vodu, pijte pitnou vodu, pijte vodu a nepijte COLU!


Je stoprocentně dokázáno, že voda je všelék. Když budete pít správné množství vody denně, můžete předejít i smrtelným nemocem. A jak je to se zabijákem colou? Viz níže.

VODA

Při nepravidelném pití vody vám hrozí: bolesti zad a kloubů, silné migrény, pocit únavy a nesoustředěnost, neschopnost koncentrace, rakovina.
Když budete pít 5 sklenic vody denně, předejdete z 80% artróze kloubů, za 45% rakovině žaludku, z 76% rakovině prsu a 50% rakovině močového měchýře.
Při držení diety si stačí dát jednu skleničku vody před spaním a 100% lidí nemá v noci hlad!
Voda pročišťuje celý organismus a proplachuje orgány. Při pravidelném pití vody si lze všimnout větší čerstvosti, menších sklonů k únavě a čistčí pleti. Pocit "uklizeného" těla je opravdový.

Je libo vodu?


COCA COLA

Ve 2 litrech coca coly se nachází přibližně 200 kostek cukru. Coca cola light je časovaná bomba, která způsobuje narušení nervového systému a aspartam v ní způsobuje rakovinu.
Když ponoříte do láhve s colou kost, za dva dny je rozpuštěná. Když do coca coly light hodíte nehet, je po něm do necelých čtyř dnů.
Když ve Washingtonu jezdí odklízecí četa uklízet krev ze silnic po dopravních nehodách, bere si s sebou colu, cola je také používána na odstranění vodního kamene ze záchodu, mastnoty z oblečení, čištění motorů a rezi ze železa. Zkuste nalít na rozežranou část neutěsněné baterie v autě plechovku coly a do jednoho dnu to bude v pořádku. Když nalijete colu na bílé prostěradlo, bude tam do druhého dne díra...
V Německu zjišťovali doktoři příčinu zvýšené osteoporózy u dětí předškolního, školního a dospívajícího věku. Důvodem byla pravidelná konzumace coca coly, která by při dlouhodobé konzumaci dětem zastavila růst a způsobila trvalé potíže.

Je libo coca colu?



Tak co, voda nebo coca cola?

(zdroj: Francouzská studie vody a coly v prezentaci)
Charlotte :)



Sladký hřích

5. května 2012 v 21:25 | Charlotte Chocolate |  Téma týdne
Jako každý pozemšťan i já mám svou Achillovu patu. Není jí nic jiného než ony, kouzelné, dobré, sladké a omamující. Sladkosti.

Když jsem se původně odhodlala založit si blog (neptejte se na důvody proč jsem otálela, teď mi přijdou stupidní), svůj pseudonym jsem sestavila právě ze své velké lásky- čokolády. Díky téhle pochoutce jsem si už vysloužila několik problémů, ale myslím, že nejsem sama.
Z mé oblíbené mňamky se totiž stla téměř droga a nebyl den, kdy bych si neutíkala pro poblouzněné pohlazení právě od královny všech neřestí- čoklády. Ono na čokládě vlastně není ani nic moc zajímavého, ani senzačního, ale v nastřeženém okamžiku dokáže pěkně zavařit, vím o tom své.

Sladkosti v malém množství nevadí, pokud nechcete být topmodelka samozřejmě. Ale pokud nechcete skončit jako obtloustlá sotva se valící koule, měli byste se být moc dobře vědomi, jak moc nebezpečné sladkosti dokážou být.
Po pozření čehokoli dobrého a sladkého se do vaší krve vyplavují endorfiny, právě proto je to taková libůstka, bohužel to samé se děje například při konzumaci alkoholu, nebo jiné návykové látky... Vlastně jsem nebyla daleko od pravdy s tím, že sladké je droga, protože prakticky vzato je tomu doopravdy tak. Moc dobře znám metody sportovců- nadopovat se čokoládou, hroznovým cukrem, nebo něčím podobným a neřešit příval zdravé energie, protože se spoléhám na tu uměle vytvořenou...

Nejsem schopná napočítat na prstech na rukách lidi, které už sladkosti přivedly do nesnází, ale pořád se jejich počet zvyšuje, vždyť 54% dětí v ČR mladších 12-ti let trpí 2. stupňem obezity! Ale těžko říct, jak proti tomu bojovat. Omezit sladké- to je nejčastější rada odborníků, bohužel vím, že je to skoro nesplinitelné. Omezit sladké nemá cenu, ale důležité je vědět, kdy říci DOST. Umění ovládnout své chutě a touhy a nepodlehnout sladkému potěšení je boj, boj, který trvá po celý život. Čeká nás spousta odříkání, neustálé přemáhání, ale pak přijde doba, kdy si budeme moci dovolit to, po čem celou dobu toužíme. Sladký hřích...