Září 2012

No a co jako?

28. září 2012 v 22:15 | Charlotte Chocolate |  Téma týdne
Člověk se musí ocitnout v úplným pytli, aby mu záležitost jako kyberšikana přišla vtipná. Člověk musí prolézat největšíma - promiňte mi ten výraz - sračkama, aby mohl na tupé rýmovačky, ubohý kecy a ještě ubožejší spolužáky říct "Je mi to jedno. Je mi jich líto." Ono všechno zlé je k něčemu dobré. Mně pomůžou antidepresiva a z nich jsou teď strachy scvrknutí vlezdoprdelkové. A tomuhle člověk říká ironie, nad kterou by se měl buď smát, nebo brečet. A vzhledem k tomu, že úplný dno má hořkou pachuť, je lepší cynická volba smíchu, ačkoli beznadějného.

Víly to dnes mají těžké

23. září 2012 v 18:30 | Charlotte Chocolate |  Téma týdne
Běhá si po louce, bosa jen v noční košili. Těší se z ticha a nerušeně vstřebává první sluneční paprsky, které ji nabíjí ztracenou energií. Na konečcích prstů se jí zachycuje rosa a dolní lem košile už je celý zmáčený. Do vlajících vlasů se jí zaplétají kvítky a zlatavé paprsky si v nich zářivě pobleskují. Náhle zaslechne hlasy - blíží se od potoka. Rozběhne se a utíká k lesu, vždyť ji je zakázané spatřit, i když lidskou rasu pozoruje tak ráda. Protože ona není jako lidé, ona není jednou z nich. Ona je víla.

Vampýrská Akademie

20. září 2012 v 17:14 | Charlotte Chocolate |  Měsíce kolem Lottie
Autor: Richelle Mead
Žánr: Fantasy, horor-romance

Už dlouho mě žádná kniha neuchvátila tak, jako právě příběh dhampýrky Rose, morojky Lissy a jednoho strážce- Dimitrije.
Naprosto mě ochromila složitá, ale přece krásná zápletka zakázané lásky právě Rose a Dimitrije, která je podstatou celé ságy.

Babička jako zbraň

19. září 2012 v 19:38 | Charlotte Chocolate |  Prázdninové světélkování
Po tanečním dobrodružství mě den nato čekala studená sprcha u babičky na horách. Jela jsem si odpočinout, uvolnit ztuhlé svaly a vydechnout od každodenního tanečního režimu, který byl díky nezvyku vyčerpávající...

K čemu charakter ve 21. století?

16. září 2012 v 20:05 | Charlotte Chocolate |  Téma týdne
Je jednoduché vidět lidi jako černé a bílé. Vždyť, malé děti to přeci dělají pořád - ten, kdo se jim nelíbí je zlý, a ten, kdo je krásný a přijde jim sympatický je hodný. Kolikrát se ale v našem životě z toho krasavce vyklubal podrazák? A kolikrát se naopak ten ošklivý člověk projevil jako anděl? Je jednoduché lidi škatulkovat do "černé a bílé" jako "hodné a zlé," protože nikdo přeci není jenom hodný a nikdo zase jenom zlý. V každém znás dřímá nějaká horší část, ale záleží jenom na tom, jak moc zlí budeme chtít být. To samé se děje s dobrou stránkou našeho charakteru. NIkdo z nás tedy není ani černý, ale ani bílý. Vlastně jsme úplně šediví.

Špinavá mysl

12. září 2012 v 18:06 | Charlotte Chocolate |  Básničky
Letošní školní rok nezačal zrovna růžově a nebýt jedné moc důležité osůbky, nebyla bych tak vůbec v pohodě. Ačkoli pro mě tahle osoba dělá moc, nemůže se mnou být i na místech, kde bych ji potřebovala nejvíc, není tedy divu, že mě občas napadají chmurné představy, i když díky tomuhle človíčkovi je jich mnohem méně a je v nich mnohem víc světla. Tohle se vyklubalo při jedné volnohodině v ústavu, který mi potěšení rozhodně nepřináší. Vychází to jen ze srdce, jen z náhodných myšlenek, jen z pocitů...

Do dospělosti daleko!

9. září 2012 v 21:05 | Charlotte Chocolate
Asi před třemi lety pro mě byla vidina patnáctých nebo dokonce osmnáctých narozenin něco nepředstavitelně vzdáleného a myslela jsem, že se toho v životě nedočkám. Ha, tehdy jsem si myslela, že v těch vzdálených dobách přichází něco lepšího, než jsem měla doteď, věřila jsem, že se stane nějaké dobrodružství, jako v amerických filmech, kdy je hlavním hrdinům přinejmenším patnáct. Tenhle mediální svět nás nutí někam spěchat, ale že naše mládí a dětství máme ve vzpomínkách jako rozmázlou čmouhu? To zjistíme až na konci, kdy čas už nejde vrátit zpátky.

Čajovna

9. září 2012 v 8:00 | Charlotte Chocolate |  Svět kolem Charlotte
Když mě jeden úžasný človíček pozval před pár měsíci na čaj, netušila jsem, jaký zážitek mě čeká!
Přiznávám, že pod pojmem čajovna jsem si představovala spoustu různých věcí, ale reálná zkušenost mi téměř doslova vyrazila dech, a to pozitivně!

Tancem ku zdraví!

6. září 2012 v 14:37 | Charlotte Chocolate |  Prázdninové světélkování
"Tak a je to tu! Jo, přiznávám, mám strach. Tanec miluju, ale kdoví jestli budu umět to, co se tam bude tančit?" Přemýšlím, zatímco vleču svoje zavazadlo (gigantický kufr) na nástupiště č. 9 na Florenci, odkud má odjíždět můj autobus za tanečním dobrodružstvím. Najradši bych se otočila a utíkala zpátky domů, ale jsem snad veká holka, tak proč by mě mělo rozhodit něco jako tanec? No, když mě rodiče téměř natlačili do busu, klepala jsem se jak ratlík nebo čivava Paris Hilton, když jí chce navléct do těch skafandrů, co obvykle ladí s jejím outfitem. 7.7. - 14.7. 2012

Škola základ života

5. září 2012 v 17:52 | Charlotte Chocolate
Tenhle článek bych ráda věnovala těm, kteří jsou stejně jako já školou povinní. Pokud správně počítám devět povinných let na základce, čtyři další na libovolné střední a dále šest na vysoké, je to celkem devatenáct let studia! Což dle mého názoru není zrovna málo. Když si ale uědomím, jakou dálku ujde člověk z první třídy k absolventu vysoké? Jakými změnami si projde? Zkusím se psychiku a rozvoj člověka zařadit do několika období, budu čerpat hlavně ze svých zkušeností, tak nevylučuju, že jsou všichni takoví, jako já.
1. Stupeň
Na prvním stupni je člověk ještě nevinný, nedotknutý a svým způsobem poseroutka. Poctivě si dělá domácí úkoly, učí se před každým testem, nikdy neopisuje a když vidí nějakou neplechu, hned o tom jde informovat paní učitelku. Na prvním stupni jste ještě mazánci, za které všechno řeší starostlivé maminky. Maminky pečlivě ořezávají vaše pastelky-máte pořád všechny barvičky, baťůžek je stále čistý a bez poskvrnky, kamarádi k vám nechodí na delší dobu než jsou dvě hodiny a kapesné si pečlivě střežíte v pokladničkách. Člověk si to holt nechce u nikoho rozházet.
2. Stupeň / Nižší gymnázium
Druhý stupeň je jako brána do jiného světa. Seznámíte se s tím zakázaným, první lásky, trocha experimentu, jste mladí a plní energie a nic vás nezastaví! Přijdete do kontaktu se staršími studenty a to jak na základce, tak na osmiletém gymplu. Máte tolik elánu a děláte věci, které vás baví, rozvíjíte se, trošku blázníte, ale už tady se dají získat pevnější cíle než jenom "projít do dalšího roku". Druhý stupeň je krásný, protože na vás leží minimum závazků, minimum povinností a maximum osamostatňování. Většina lidí a jejich pravý charakter se projeví právě v období druhého stupně. Je třeba si tohle období náležitě užít!
Střední škola / Vyšší gymnázium
Pro osmileté "gympláky" je přestup ze základní školy na střední velká pohoda, protože jediné, co se změní je hodnocení a styl výuky, na zbytek jste vlastně zvyklí. Horší to mají ti, co jdou přímo z devítky, protože gympl i jakákoli jiná střední zaůtočí dřív, než se stihnete rozkoukat! I tak je to jiný svět plný poznání a v tomto období se člověk svým způsobem dotváří. Už neexperimentuje, protože už to má vyzkoušené, ví, na co má a na co ne. Člověk na střední už je vlastně připraven přijmout za sebe plnou zodpovědnost. Protáhne se vám večerka, zvýší kapesný, najednou je tu tolik možností k rebelii, ale vy už víte, že to není potřeba. V tomhle období člověk většinou zmoudří. Vaším pevným cílem je maturita a odmaturovat co nejlíp, takže kraviny pustíte z hlavy. Zkrátka chtě nechtě už z vás musí být "ten rozumější". Na blbosti už je pozdě...
Vysoká škola a práce
Sotva si troufám říct, co se s váma stane na vysoké. Přijdete do nového světa a musíte doufat, že vás škola připravila tam plavat. Člověk už se vlastně moc nemění, pouze rozvíjí své zájmy a připravuje se na to, že jednou bude živit rodinu... Zdokonaluje se v tom, co ho baví, zlepšuje se v tom, co dělá rád. Jakmile se naučí plavat ve "vejšce", má většinou vyhráno. Když se člověk naučí učit a zvládat školu, musí potom s velkou pravděpodobností najít práci, alespoň nějakou po dobu studia. Když má člověk práci, úspěšně dostuduje a je schopen živit rodinu, kterou už třeba má? Co víc si přát? Obzor je rozlehlý a možností stovky, tak vzůru do toho!
Vaše Charlotte :)

Pro ni. Wee*

3. září 2012 v 8:00 | Charlotte Chocolate
Právě v červenci jsem potkala človíčka, který mi nehorázně dokázal zlepšit náladu. Potkala jsem osůbku, bez který už bych dneska nemohla být úplná. Tady to níže je malé překvapení a poděkování, že je pořád se mnou! :))

Moje milá Wee,
už si to bez tebe vůbec nedokážu představit! Přišlas do mýho života jako záchrana, když jsem potřebovala pomoc a získala sis velký místo v mým srdíčku! Jsi úžasná holka, tak krásná, milá a vždycky myslíš na druhé, a já nesnáším když se trápíš, protože ty si nezasloužíš být nešťastná!
Tenkrát nás spojila zvláštní vyhrocená situace, kdy jsem byla chvíli na dně, chvíli v oblacích, ale každopádně nás propojila už napořád.
Dělí nás veliká dálka, ale já někdy úplně cítím, jak jsi mi blízko i přes ty kilometry a vážím si toho víc než kdy předtím!

Asi bych nikdy nedokázala, vlastně se mi to ani teď nepodaří vystihnout slovy, jak moc si vážím toho, že mi tě Bůh jako lampión útěchy, jako záchranný maják se zásobou kapesníčků na moje slzy, seslal, ale právě teď se o to neobratně pokouším, tak snad tě to alespoň potěší.
Ohromně mě podporuješ a vědomí, že ti můžu nějak udělat radost je krásné a hřeje mě to na tom tvém místě v mým srdíčku.

Všichni máme v životě trable, když nad tím teď tak přemýšlím, asi by mě to bez nich ani nebavilo, protože jak se říká v nouzi poznáš přítele, a to na tebe úžasně sedí. Vím, že kdybych potřebovala, pomůžeš a tuhle jistotu nemám často, vlastně skoro vůbec, proto ji pro mě čím dál tím víc cennější! Tys mi pomohla zvládnout ty moje potíže a chci, abys věděla, že já se kdykoli ráda podělím o ty tvé- kdykoli tu jsem pro tebe a pomůžu ti, pokud to bude v mých silách!

Jsi úžasná osobnost, i když takovýho magora do hygieny jsem dlouho neviděla :), ale prosím nedovol tomuhle světu, aby si tě vzal a změnil jako spousty dalších. Jsi jedinečná, pamatuj si to a neztrácej svoují svoucnost, protože by mi to zlomilo srdce a navíc bych přišla o hodně dobrou kamarádku. Mám dojem, že bych tě nakonec ani nenechala stát se oživlou mrtvolou, které tady s náma chodí po světě, protože bojovat za ty nejlepší má smysl.

Jsem ráda, že jsi Wee a nechci o tebe přijít!

Tvoje bláznivá tanečnice, Charlotte :)

Turn off!

2. září 2012 v 22:00 | Charlotte Chocolate |  Prázdninové světélkování
Takže je to tady! Ani se mi věřit nechce, že jsou tady mý vytoužený prázdniny! Teď jsem koukala do kalendáře a jak jsem chtěla být co nejméně doma (ono rozpálený město, když všichni vaši kámoši vyráží na Mácháč, takže tam v podstatě chcípnul pes není úplně to pravý kokosový), sotva se tam otočím. Teď mám ten první týden na krku ségru, ale teoreticky by mi mělo rychle utýct. Vezmu jí nakupovat a jdeme ke kadeřnici, a potom ádios!

Prozatím budu pracovat na tom, abych ráno nevstávala jako dement v šest a uvědomila si, že teď mám před sebou neuvěřitelný dva měsíce mimo-školní peklo.
Nějak tomu pořád nemůžu uvěřit - žádný pošahaný matematický vzorce, žádná gramatika a žádná šáhlá ekologie, žádný domácí úkoly, testy a tupí profesoři, prostě SVOBODA!!!

Ne. Pořád v tom vidím zradu. Takže za domácí úkol: VYPNOUT!!!

Jdeme dál, život nečeká

2. září 2012 v 16:55 | Charlotte Chocolate |  Téma týdne
My lidé stále čekáme, že přijde něco lepšího, něco speciálnějšího, něco extra. Často ani nevidíme, že jsme se zasekli na jednom místě a život - ten velký dar- nám vyprchává mezi prsty. Když si potom na konci uvědomíme, že jsme vlastně už od nepaměti zaseklí na jednom místě, je příliš pozdě na nějaké daleké cesty k cíli a smyslu našich životů.