Říjen 2012

Září? Zdálo se nekonečný.

30. října 2012 v 18:30 | Charlotte Chocolate |  Měsíce kolem Lottie
Měsíc září. Natěšení prvňáčci se hrnou do školních lavic, klidné prázdniny někam odfičely a je tu zase desetiměsíční školní rok. "Co mě letos čeká? Jak to bude dál?" Tak asi tohle se mi honí hlavou, zatímco stoupám po schodech do třídy, kam se letos teda netěším. Kdybych jenom věděla...

Moje 14. narozeniny

29. října 2012 v 14:24 | Charlotte Chocolate |  Svět kolem Charlotte

20. října 2012

Tak. Ráno se probudím do pošmourného podzimního dne. Chvíli se válím v teplých peřinách, nechce se mi vstát. Podivuju se, proč se cítím nějak výjmečně, jinak. Pak mi hlavou probleskne dnešní datum... Z postele jsem venku jako blesk a nenápadně se proplížím do koupelny. Rekordně se ani jednou nepodívám do zrcadla, než si dokonale ledovou vodou neopláchnu obličej, až potom KUK. Dívají se na mě tytéž hnědé oči s modrofialovýma kruhama od nočních můr, tvář lemujou tytéž neposedné kudrliny. Jo, jsem to pořád já, díkybohu! Můj odraz se tedy od včerejšího večera vůbec nezměnil.

Jakmile zapnu telefon, přijde mi esemeska od Wee, zlatíčko na mě myslí! Následuje hovor od babičky a dědy z hor na pevné lince, kdy dostanu sprda, že jsem v deset ještě v pyžamu. Pár minut nato volá táta, chce mi přivést dárek a odvolit, aby tu ta oranžová nevládla až moc.. Psychicky se oblékám do brnění z pevných nervů a souhlasím tedy, aby přijel. Mezitím mrknu na facebook, kde je zatím pár ranních ptáčat s gratulací. Esemesky pípají stále, až dávám telefon na ticho, jak mě tohleto rozčiluje.

Maminka jede pro dort, za chvíli doráží tatínek. Přeje mi k narozeninám a dostávám tmavě červený fusak na notebook, abych ho netahala nechráněný. Táta se zdrží asi dvacet minut, což je rekord, přesto se ve mně zakousne červ lítosti, když v den mých narozenin odchází, aby se nepotkal s mámou... Snažím se ho zaplašit, ale nějak to nejkde. Hlodá, hlodá uvnitř v místech, která jsou pořád čerstvě rozbitá.. Achjo.

Dáme si se ségrou malý oběd, mažeme veku česnekovou pomazánkou a já krájím papriku. Všechno je monotónní, připadám si jako robot. Poklízím, čtu, trošku se líčím, usínám, když čekám na příbuzné.

Crrrrrrr. To jsou oni! Tetička, strejda, Hoňa a jeho Klárka, další pejsek... Studený byt, kde se stále drží napětí, úzkost a chlad se plní štěkáním, vítáním... Následuje Bendík s Jaruškou a babička s dědečkem.. Všichni se sešli kvůli mně!
Byt je najednou tak plný, jako už dobrý půl rok ne, je tu teplo, nádobí cinká, veselý hovor neutichá. Je mi hezky.
To, co je ve mně už přes měsíc zamrzlé se začíná otřásat smíchem a láskou... Jsem s lidmi, které mám ráda a oni mě. Dárky, kterých mám plnou náruč jsou jenom pozlátko na tomhle, téměř dokonalém dni. Tam hluboko uvnitř je mi teplo.

Moc nemluvím, ale s radostí pozoruju, jak jsme všichni spolu, vzájemná pouta energií, vzájemné teplo. Chce se mi brečet, protože všem těm lidem jsem stála za to, aby přišli.
Člověk, který mi byl ale mnohem bližší než oni je teď pryč, s někým jiným. Vymněnila bych cokoli, aby tady se mnou seděl můj táta. Je mi smutno. Můj táta se mi zdá daleko, předaleko a já vím, že už nikdy nebude v mé blízkosti.. Slzy mě šťípou v očích, ale nesmím brečet, mám přece narozeniny a rozmazala bych si řasenku! Ovládám se. Kvůli těm lidem.

Vracím se zpátky, chytám se konverzací, směju se. Ten pocit prázdna tam, kde ještě nedávno stál můj pilíř ale nedokážu vymazat z podvědomí i vědomí..

Nakonec den ukončím s královnou Alžbětou, díky které se přenesu do rána 21. 10. úplně nevědomky.

Byly to hezké narozeniny. Je mi čtrnáct. Už zítra můžu říkát, že mi bude patnáct. Co bych za to kdysi dala. Teď chci už jenom spát a začít nějak žít. Život je plný zvláštních překvapení...

Jsem zvědavá, co mi ten rok přinese... Zatím ale, musím bojovat.

Něco je špatně... se světem kolem!

27. října 2012 v 21:35 | Charlotte Chocolate |  Téma týdne
Ráno vstávám za tmy, abych stihla autobus a byla ve škole v dobu, kdy si ještě stihnu udělat úkoly z předmětů, který prostě nechápu. Cestou autobusem narážím na polospící lidi, kteří nejeví zájem o nic a nikoho. Vlastně i já zachumlaná ve svetru až pod bradu asi nevypadám zrovna přátelsky... Na metru si všichni razí cestu do podchodu hlava nehlava, i kdyby měl někdo mít modřiny a autobusák vám klidně skřípne ruku a ujede, když dobíháte bus.
Davy lidí spěchají do práce, pak z práce domů. Spěch je všude a lidé svůj život někam prospěchají. Za kariérou, vzděláním nebo na autobus...

Blíže k Pánu

22. října 2012 v 11:42 | Charlotte Chocolate |  Prázdninové světélkování
Konec července už se blíží a já se sotva ohřeju doma a už mizím na křesťanský tábor s Biblickou jednotou a Amíkama. Upřímně, teď bych byla radši s ním, hezky doma na procházkách, ale co se dá dělat. Moje spolužačka mi slibuje týden super zábavy a zážitků, tak jsem zvědavá.
28. 7. - 4.8.

Chvilkové zapomenutí problémy nevyřeší!

20. října 2012 v 12:35 | Charlotte Chocolate |  Téma týdne
Alkohol... Byl tu jako posilující prostředek a jako pomocník na "kuráž" už od nepaměti. Proč ho tedy ovšem v dnešní době více a více zneužíváme? Utišit trápení v litrech lihoviny je sice v daný okamžik dobré, ale už naše podvědomí nám tiše šeptá, že takhle to nefunguje, že před tím neutečeme. Ranní kocovinka s hlavou v záchodě jistě taky není moc příjemná, tak proč tedy alkohol používáme jako přemisťovadlo do světa námi upravených pravd a zapomenutých problémů?

Nesahat, to je moje... psaní!

13. října 2012 v 19:00 | Charlotte Chocolate |  Téma týdne
Jako malí se neumíme dělit. Prostě je to naše a basta, třeba umři hlady, já ti kousnout nedám! A zatímco většina populce z tohohle jakštakš vyroste, stále se objevují tací, kteří se s vámi o rohlík nerozdělí ani ve dvaceti. Díkybohu je jejich procento dost malé. Každopádně některé exempláře vás pronásledují z jiného důvodu. Závist? Vlastní neschopnost? Nuda?
Nevím. Pokud jim ale včas neřeknete "DOST, to je moje, na to mi nesahej, nebo bude zle," máte na světě o problém navíc. Stoprocentně.

Hloubka na Sázavě

12. října 2012 v 11:30 | Charlotte Chocolate |  Prázdninové světélkování
Po velmi zajímavých pěti dnech na horách jsem se vydala s druhou babičkou do klidného povodí mé milované Sázavy. Jediné, co jsem chtěla byl klid na psaní a dostatek spánku. To bych to nebyla já, aby mě místo toho čekalo pořádné vzrůšo a probdělé půlnoci pod hvězdama.. 19. 7. - 27. 7.

Demonstrace za dýchání v Praze

9. října 2012 v 10:59 | Charlotte Chocolate
V pátek 21. 9. proběhla v Praze tradiční cyklojízda, které se účastnily školy z Prahy, ale i jednotlivci nebo přihlížející. My, méně odvážní jsme místo kola otřepali transparenty a vyrazili jsme do pražských ulic, abychom dali řidičům jasně najevo, že jejich výfuky nás nezajímají a že bojujeme za lepší stav našich plic a celkového pražského ovzduší.

Epidemie lenosti

7. října 2012 v 14:00 | Charlotte Chocolate |  Téma týdne
Lenost je zajímavá lidská vlastnost, která nás dovedla ke spoustě věcem, ale taky nám spoustu věcí vzala. Kdyby lidé nebyli od přírody líní, nevznikl by žádný ulehčovač práce a námahy a do teď bychom jako jediný dopravní prostředek používali své vlastní nohy, anebo koňský hřbet.

Proč nerada uklízím

3. října 2012 v 8:00 | Charlotte Chocolate |  Svět kolem Charlotte
Jako malá jsem věřila, že zatímco spím, moje hračky oživnou a zařizují si svoje věci v mým pokojíčku. Taky jsem jim tam nechávala něco k jídlu, aby neměly hlad, ale snad mi bylo trochu divný, že jakmile se probudím a nedočkavě kouknu přes dřevěnou zábranu palandy, všechno je tak, jak jsem to nechala večer.