Charlotte's MAD WOR(L)D na Blog.cz

Ano! Do konce střední už zbývá jeden den a tři a půl roku. Hurááá. Přemýšlím, kdy se stalo to, že to pololetí tak rychle uteklo. A jak jsem to vůbec dokázala? Hm, najednou nerozumím mnoha věcem. Plus to všechno, co jsem nějak přežila ve škole a doufám, že už to v životě nebudu potřebovat... :D

Kafe.

Jeden poměrně nezbytný faktor pro přežití. Moje nová láska a téměř módní doplněk. Věc, bez které už si ani neumím představit den.

Diář.

V podstatě nejlepší kámoš. Vynález, který neopouští mou kabelku.

Plán.

Jsem ten typ člověka, co je rád, když má alespoň představu o tom, co se děje/bude dít. Mám ráda pořádek a vždy alespoň plánek. Malinkatý pláneček dne a událostí, na které se mám připravit.

Tak. Pololetí hotovo, další zbývá. A povinnosti se nabalují. To jsem na to zvědavá. A co vy?

Ch.

Kdyby se lidi měli dělit na jarní, letní, podzimní a zimní, asi bych se klidně nechala zařadit do jara, léta i podzimu.

Miluju kytky a rozkvétající přírodu, miluju letní horko a zmrzlinu a miluju podzimní deště a barevný listí.

Co ale nějak nefunguje v mým teplotním systému, je zima. Jakmile teplota klesne pod 5°C, jsem na odpis. Potřebuju hodně čaje, hodně svetrů a hodně teplých ponožek. Zimu moje tělo prostě... nepřijímá.

Bílý Vánoce.

Jo, je to hezkej pohled. Asi tak do dalšího dne, než se všude roznese bláto, špinavej sníh a zbytky ze sněhuláků. Očividně patřím do tropů. (Takže musím svýho budoucího manžela jasně přesvědčit o tom, že na zimu musíme odjet do Karibiku, nebo tak někam. Možná Hawaii, kokosový podprsenky neznějí špatně...).

Whatever, chybí mi SLUNCE, barvy a šaty. Hodně. Chybí mi světlo a kvůli tý tmě si připadám jako medvěd - pořád bych spala. A moje konzumace čokolády se během tohohle depresivního období nechutně zvýší. Teda jasně, občas přijde depresivní období během jara, léta i podzimu, ale... vždycky se snažím radovat se ze zpěvu ptáčků, naslouchat přírodě a vůním květin a dobrého ovoce a zeleniny a... grrr.

Ne, nebaví mě zima. Pro mě za mě, ať je na horách, aby se ukojili nadšení šílenci. Nebo ať jedou někam jinam. Já, ve svém městě, volám jaro jako o život. Chci zpátky všechny ty krásný věci, který s sebou nosí. A páchnoucí lidi v autobusech. A dlouhý večery na Náplavce... Chci zpátky pocit, že svět kolem mě žije, protože tahle mrvá krajina s tichými končinami mě ubíjí.

Jdu si dát čokoládu. A jaro, ty koukej pohnout. Čekám.

Char.

Letos v červnu mě čekají zkoušky FCE z angličtiny. Když jsem se před rokem a půl přihlašovala na přípravku, říkala jsem si, že to dám levou zadní. No, FCE v celé své kráse mě pořádně vyvedly z omylu.

Učila jsem se anglicky prakticky od pořád. Jako vážně. Pamatuju si, že už ve školce jsem chodila na kroužek s paní učitelkou. Bavilo mě to. Potom jsem objevila (teda moje maminka objevila) jazykovku, do které chodím ještě teď. Už dvanáctý školní rok. Jsem v podstatě veterán.

Díky téhle jazykovce jsem objevila jak kouzlo jazyka, tak Anglie a brzy se z toho stala moje veliká přednost.

Dneska jsou pro mě anglické knížky, filmy i konverzace ráj, protože ten jazyk miluju. Každopádně to mi zkoušky nijak neusnadní.

Se školou a dalšími povinnostmi je toho trochu hodně a na šprtání zbývá málo, málo času.

ALE nebyla bych to já, totální perfekcionistka a blázen, kdybych se nerozhodla, že dostanu za A. Ano, z toho papíru, krom toho, že dostanete ten papír, dostanete ještě jednotlivou známku. Huh. No, takže mám na celé tohle pololetí, nebo jak říkají Angličani "semester" opravdu o zábavu postaráno.

Ale víte co? Já to A dostanu. :D Určitě.

Kdybyste neměli co dělat, držte mi palce, ale určitě si tady budu stěžovat ještě párkrát.

Mám vás ráda.

Ch.

Znáte to?

Jsou prázdniny, velká pohodička. Hudba, knížky, cukroví (v případě těch vánočních prázdnin), nakupování a příbuzní. A zase jídlo a nakupování, oslavování a uzavírání různých kapitol. Odpočívání, procházky a dělání věci, který normálně prostě neděláte už jenom proto, že na ně nezbývá čas.

Jsem jednou z mála lidí, co si ještě pravidelně píše předsevzetí. A nutno dodat, že je taky plním. A nebo nás je takových víc?

Podstatný je, že pak TO PŘIJDE. Návrat do školy/ práce, kamkoli.

Nevím, jak u vás, ale u mě je to pokaždý stejný. Ať se snažím se připravit sebevíc, ať se snažím být sebesvědomitější, je to úplně na prd.

Moji milí čokládoví, jak vypadal váš první den v novém roce?

Abych pravdu řekla, vždycky se snažím řídit se větou: "Jak na Nový rok, tak po celý rok!" Takže se opravdu snažím. Uklidím si, něco se učím, jsem milá na rodinné osazenstvo a dělám i věci, který normálně moc nedělám, ale chtěla bych je dělat. :D Takže... vám píšu, protože vám psát chci a hlavně... se pomalu vracím k tomu, že mě ťukání do klávesnice začíná bavit.

A o čem že bude první článek v roce 2015?