Kdyby se lidi měli dělit na jarní, letní, podzimní a zimní, asi bych se klidně nechala zařadit do jara, léta i podzimu.
Miluju kytky a rozkvétající přírodu, miluju letní horko a zmrzlinu a miluju podzimní deště a barevný listí.
Co ale nějak nefunguje v mým teplotním systému, je zima. Jakmile teplota klesne pod 5°C, jsem na odpis. Potřebuju hodně čaje, hodně svetrů a hodně teplých ponožek. Zimu moje tělo prostě... nepřijímá.
Bílý Vánoce.
Jo, je to hezkej pohled. Asi tak do dalšího dne, než se všude roznese bláto, špinavej sníh a zbytky ze sněhuláků. Očividně patřím do tropů. (Takže musím svýho budoucího manžela jasně přesvědčit o tom, že na zimu musíme odjet do Karibiku, nebo tak někam. Možná Hawaii, kokosový podprsenky neznějí špatně...).
Whatever, chybí mi SLUNCE, barvy a šaty. Hodně. Chybí mi světlo a kvůli tý tmě si připadám jako medvěd - pořád bych spala. A moje konzumace čokolády se během tohohle depresivního období nechutně zvýší. Teda jasně, občas přijde depresivní období během jara, léta i podzimu, ale... vždycky se snažím radovat se ze zpěvu ptáčků, naslouchat přírodě a vůním květin a dobrého ovoce a zeleniny a... grrr.
Ne, nebaví mě zima. Pro mě za mě, ať je na horách, aby se ukojili nadšení šílenci. Nebo ať jedou někam jinam. Já, ve svém městě, volám jaro jako o život. Chci zpátky všechny ty krásný věci, který s sebou nosí. A páchnoucí lidi v autobusech. A dlouhý večery na Náplavce... Chci zpátky pocit, že svět kolem mě žije, protože tahle mrvá krajina s tichými končinami mě ubíjí.
Jdu si dát čokoládu. A jaro, ty koukej pohnout. Čekám.
Char.