Březen 2015

Váza s květinami

25. března 2015 v 21:55 | Charlotte Chocolate |  O Charlotte

Na stole stála toho dne váza s karafiáty.

Byly žluté, růžové a neskutečně plné života. Jako kdyby oznamovaly příchod jara. Konečně...
Zima se jí zdála tak chladná, tak odměřená. Chodila zabalená do huňatých šál a rukavic, během těch chladných měsíců téměř zapomněla na barvy, protože nejlépe jí bylo v černé. Během těch měsíců zapomněla i na to, jaké to je cítit slunce. Jeho sílu. Záři. Teplo. A pak se najednou vrátilo.

Jaro a MDŽ

9. března 2015 v 15:55 | Charlotte Chocolate |  Svět kolem Charlotte
Tak, moje modlitby a přání byly tam někde vyslyšeny a máme tu sérii slunečných, teplých, barevných dnů za sebou!!! OU, jé. Ne, nejsem tu od toho, abych vám dělala rosničku a skákala po žebříku, koneckonců z okna se všichni můžete kouknout sami, já se spíš chci podělit o ten úžasný jarní pocit, který mi od weekendu vrtá v žaudku.

Je příjemně, všechno to kolem ožívá a jů - těch barev a zvuků najednou! Zbožňuju jaro, tu energii, tu vůni ve vzduchu, která ještě není letně dusivá, ale tak neuvěřitelně nádherně probouzející. Odhazuju vrstvy, ať nejsem za medvěda a jdu si povídat se Sluncem, protože... takovou radost, jako to počasí, už jsem neměla pořádnou dobu.

Aaaa ještě jedna aktualitka minulého týdne: MDŽ
aneb oficiálně kalendářem určený den nám - ŽENÁM!!!
Ano, po pár desetiletích volebního práva jsme se dostaly tak daleko, že máme i svůj den, kdy dostáváme květiny a podnikají se akce k příležitostem oslavy MDŽ (a to naštěstí nejsme v minulém režimu, kdy bychom dostaly ještě puget těch odporných karafiátů), hurá!
Zdá se, že během normálních, ostatních dnů nejsme plně aktivní a nezasluhujeme si takové pozornosti, či se mýlím? Není to tak? A čím to tedy je, že patriarchát se na nás dívá automaticky jen do té doby, než když přímo do očí bije "dnes mají ženy svůj den?"

Takže: jdu z každého dne udělat svůj den - ženský den, kdy si budu cenit sebe samu a to, co přináším týhle paradigmatický společnosti*.
Přidáte se?

Tak, trocha feminismu při pondělku, aneb Caitlin Moran má pozitivní vliv!
S láskou,
Charlotte
*(volně parafrázováno, Aljaška - Looking for Alaska, John Green)



Byli jste na filmu Kód Enigmy? A taky jste si odnesli depku?

2. března 2015 v 17:00 | Charlotte Chocolate |  Recenze a všehochuť

Když jednou propadnete Benedictu Cumberbatchovi, už se z toho jen tak nevyvlíknete.

Prostě to nejde. Caitlin Moran ho ve svých sloupcích označuje za toho "elegantního šílence s porcelánově bílou pletí," nebo tak nějak a já nechápu, proč jsem ho objevila až po té hlavní vlně šílenství ohledně Sherlocka Holmese. Na druhou stranu je taky pravda, že jsem pak nemusela čekat na druhou a třetí sérii, takže jsem byla ušetřena šílenství vzbuzující otázce: "Sakra, jak to ten Sherlock vymyslel, že neumřel?"

Bylo nad Slunce i celý Vesmír jasné, že když šel do kina Benedictův film Kód Enigmy, šla jsem ho podpořit.
Film je dobrý, hraje v něm Keira a Benedict a hrají dobře. Atmosféra války je taky dobrá a děj se konstruovaný ze začátku lehce zmatečně, potom už se zorientujete.
Nevím, jestli to bylo bravurním výkonem B., jestli to byly okolnosti jeho života a smrti, ale z kina jsem si odnášela neskutečný pocit úzkosti, který se mě držel ještě dalších 30 minut v tramvaji. Jo, bylo mi smutno.
Smutno z toho, že Alan Turing (o kterém celý ten životopisný film je) prožil takový život, kdy mu nebylo dopřáno být sám sebou. Smutno, že nakonec opravdu skončil sám a jeho genialitě utíkala ještě dlouho pozornost. Bylo mi smutno z toho, že to celé bylo prostě krásné a smutné.

Na druhou stranu uznávám, že se B. asi opravdu narodil pro hraní podivných geniálních šílenců. Sherlock, Alan... Oba geniální, oba lehce opovrhující společností, která jim prostě nestačila... Oba výjimeční a neskutečně nesnesitelní, oba moc příliš dobří pro společnost okolo. Ano, ta podoba je poměrně jasná.