Květen 2015

FCE za 3 týdny, aneb panika na druhou

24. května 2015 v 18:02 | Charlotte Chocolate |  Svět kolem Charlotte
Že ty FCE zkoušky nakonec nebudou takková sranda mi došlo asi ve chvíli, kdy mi ve čtvrtek přistál v emailové schránce oficiální mail s pozvánkou na zkoušku.

Nejprve mě polilo horko, potom chlad, pak jsem si dala čokoládu a nakonec to otevřela.

Pozvánka, pokyny. Všechno hezky rozvrhnuté, vysvětlené. A můj mozek mi tak nějak mimochodem oznámil "je to za 3 týdny."
Tři týdny. TŘI TÝDNY.

Panikařím? Panikařím. Šíleně, protože se musím soustředit na tolik dalších věcí a vím, že se ještě potřebuju učit. ALE, pokud si tohleto přečtete, prostě mi držte 13. června palce, prosím. Určitě se to bude hodit.

Napíšu vám pak nějaké super-zajímavé storky, ale teď buďte trpěliví (haha, jako poslední rok a půl..). Slibuju, že se polepším. Jakmile to bude za mnou.

Pac a pusu,

Charlotte

Píšu

17. května 2015 v 19:29 | Charlotte Chocolate |  Svět kolem Charlotte
Milí čokoládoví,

už jsem sama skoro věřila, že konečně prolomím to svoje úspěšně neplodné psaní. A ono nic, co?

Charlotte se nějak dostala do patálií, kterým sama nerozumí, natož aby věděla, jak si s nima poradit. Teda, najít řešení problému, který se objevil, aniž byste ho očekávali - vypadalo to asi jako blesk v poledne na blankytné letní obloze- je minimálně prekérní. Nutno dodat, že problémy většinou člověk neočekává a možná o tom to je - mít v plánu "nemít problém" asi není nejlepší nápad, protože potom to dopadá přesně tak, jak to dopadá. Chaoticky. Bláznivě.

Bezvadně. Z předchozích článků o tom, vám patrně vyplynulo, že jsem poměrně suchej člověk s diářem v ruce. Poslední týden jsem se tak zastavila, koukla se do zrcadla a říkám si: "Kam jsem se to dostala?"
A to je vlastně velmi podstatná otázka. Kdo se to ze mě za poslední rok stal? A kde je ta Charlotte? Moje plány, podobně jako můj diář, zůstaly zamčený v bezpečnostní schránce - to je jediný způsob, jak je ochránit, když kolem vás prochází (jak se vlastně pohybuje?) tornádo. Osobní tornádo pocitů, vztahů, lidí a emocí.

Ne, nenudím se. Posledních 14 dní žiju víc, než za poslední rok a půl. A je to úžasný. Je to perfektní. Je to jako horská dráha dolů, když jste celou dobu jeli po rovině. Nemám plán, protože nemám tušení, jak tohle dopadne. Je mi skvěle, ať už to dopadne jakkoli.
A mám vás ráda. Něco mi říká, že zážitky poslední doby dodají tomu umrtvenému psavci ve mně nějakou šťávu...

Takže se mějte a smějte a neplánujte. Užijete si víc.

Pac a pusu,

Charlotte